Vlci aneb Víc než obliba
Foto: autorka

Vlci aneb Víc než obliba

3. 4. 2020

Jako dítě jsem samozřejmě milovala pohádky, v nichž dobro zvítězilo nad zlem. Do těch s dobrým koncem však u mě nikdy nepatřila pohádka o Červené Karkulce. Má dětská duše totiž nepřijala pozitivně konec vlka, který byl jako zlo potrestán tak, že se utopil s kamením v břiše. Samozřejmě si o tom můžete myslet cokoliv.

Nejvíc se mi ze psů odjakživa líbili "vlčáci", jak jsme nazývali německé ovčáky, protože mi podvědomě připomínali vlky. Ale ten pravý vlk a zvláštní vztah k němu jako k živočišnému druhu měl přijít až mnohem později.

Vlky jsem bohužel viděla jen v zoologických zahradách - v Praze, v Táboře a na Hluboké. O to víc jsem si pokud možno nikdy nenechala ujít různé přírodovědné filmy a knihy, pojednávající o vlcích. Už nevím, kdy jsem si koupila první figurku vlka, ani, zda byl jako první plyšák či vlk z jiného materiálu. Dnes můj malý byt nabízí sbírku vlků, mám několik let i "vlčí" kalendáře, bloky či přívěsky.

Řeknete možná, proč to všechno. A ti, kteří jsou někde z pohraničí, kde se v posledních letech znovu po dlouhé době vlci objevili, mi můj obdiv vlků budou mít možná kvůli hospodářským zvířatům za zlé. 

Ale vlci nejsou vrazi ani další nenávistní pachatelé. Jsou to svobodná zvířata, která musí sebe a své rodiny živit. Neznají zlo a nenávist. Jak jsem někde četla, mají s námi společného víc, než si myslíme. Dodávám, možná víc, než je nám někdy milé. Protože tím, kdo se může od druhého učit, nejsou oni, ale my. Starají se totiž vždy pečlivě o rodinu, vedle mláďat pečují i o staré a zraněné příslušníky své smečky. Mají rozděleny své úkoly a dovedou mezi sebou výborně a jednoznačně komunikovat. A nad to všechno si ještě dokáží i do pokročilého věku hrát.

Někdy mám pocit, že vlci, byť jen ti ze zoo, můj vztah k nim dobře cítí. Už několikrát, a to ve všech výše jmenovaných zahradách, se mi stalo, že jsem se zastavila u výběhu a vlci byli daleko na druhém konci. V duchu jsem je pozdravila a vzkázala jim, že jsem se na ně přišla podívat a nemusí se mě bát. A oni vzápětí přišli docela blízko. Důstojně, ale i důvěřivě prošli kolem a zase zmizeli. Rozuměli jsme si beze slov.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martina Růžičková
Jako malá jsem opakovaně četla knížku Vlčí stopou, kterou táta dostal zřejmě jako malý kluk. H. M. Batten v ní působivě líčí osudy vlka Svita a jeho smečky v kanadské divočině. Tehdy získali vlci moje sympatie. Ty teď při zprávách o potrhaných ovcích poněkud utrpěly...
Hana Nováková
Zuzko, máte krásnou zálibu, vlci jsou majestátní zvířata, která si střeží svoji smečku a tak nějak i svoje nitro. Rozhodně nejsou zákeřní, jsou to šelmy a tak to mají zakodované. Ti polární jsou nádherní a ti plyšáci jsou zase na potěšení. Každý máme své, stejně tak, jako každý má svůj život...
Alena Tollarová
Musím přiznat, že vlk zrovna nepatří k mým oblíbeným zvířatům. Ale jaký by to byl svět, kdybychom byli všichni stejní? Nevěděla jsem o Tvé oblibě vlků. Vlka měli v Zooparku Chomutov. Do výběhu vedl pro děti tunel a ze skleněné kopule uprostřed se děti mohly na vlka dívat. Tehdy asi 4-5 vnučka byla úplně fascinovaná. Vždycky se hned u vchodu na vlka ptala. Až jí jednou paní pokladní řekla, že vlk už byl starý, nemocný a už tam není. Obrečela ho.
Zuzana Pivcová
Díky, už jsem si to vyhledala.
Marie Seitlová
Moc pěkný článek, vlci i vlčaci se mi také líbí.
Zuzana Pivcová
O ničem konkrétním jsem neslyšela. Když mi dáte tip, ráda to udělám.
Zdenka Soukupová
Opravdu neobvyklá záliba. Vlci mi nijak nevadí, pokus jsou v knize nebo v televizi. Ze skutečných mám převeliký respekt.
Jan Zelenka
Zuzko, tohle je moc pěkné vyznání. A zajímavá záliba.
Alena Vávrová
Tady u nás již několik lety vlky máme, zajímá mne to, tak chodím na občasné přednášky jednoho pracovníka CHKO Kokořínsko, který má jejich problematiku na starost a promítá nám i záběry z fotopastí. Ale také mám respekt.
Eva Mužíková
Tak to je tedy sbírka. Hezké vyprávění Zuzko. Také jsem na doporučení Hanky R. přečetla knížku T.A. Vlčí stopy. Jsou v ní nádherné fotky. Hned jsem Zuzce volala a ona i tuto má..

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.