Ilustrační foto: pixabay.com

Velikonoce 2020

5. 4. 2020

Zdá se mi, že jsem nedávno psala vánoční přání íčkařům, a než zima, nezima odpočítala poslední dny své vlády, začali jsme se snad všichni těšit na jaro.

Můj příběh

Autor: Hana Nováková

Hodnocení:

(4.8 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Nováková 9.4.2020 14:54

Děkuji všem za příspěvky

Jarka Wirterlová 8.4.2020 08:12

Krásná slova, povzbuzující článek. Všichni musíme věřit v dobrý konec současné situace. Sluníčko nám vlévá do žil trochu síly a optimismu. Díky za článek

Jindra Hubačová 7.4.2020 21:57

Haničko, přeji Vám hezké svátky jara a věřte, ze bude zase dobře. DRŽTE SE!

Alena Tollarová 7.4.2020 08:23

Zase bude lip ... :)

Eva Mužíková 6.4.2020 18:57

TAKÉ VĚŘÍM V DOBRÝ KONEC. DÍKY ZA ČLÁNEK.

Marie Novotná 5.4.2020 16:37

Je škoda,že velikonoční svátky už nejsou tím,čím byly.Díky za článek.

Zuzana Pivcová 5.4.2020 16:03

Ten rok opravdu hodně utekl, na ten loňský článek si dokonce i trochu vzpomínám. S výroky R. Fulghama souhlasím a děkuji.

Soňa Prachfeldová 5.4.2020 13:48

Hanko děkuji za upřímné vyslovení toho, co nás trápí všechny . Učíme se improvizovat, pomáhat si, nepropadal chmurným myšlenkám a vlastně se tak vzájemně podporujeme. Koho by kdy napadlo, že něco tak znicujiciho obrátí svět vzhuru . nohama. Ale jsme tu dnes, doufejme i zítra a další dny ... Všichni doufáme a věříme, vše má svůj začátek i konec. Věřím , že dobrý!

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá