Foto: autorka

Příběh na 50 slov: Mám tě rád

1. 4. 2020

Můj příběh

Autor: Irena Mertová

Hodnocení:

(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 1.4.2020 10:53

Moc pěkné, milé. Když jsem byla nedávno předat mladým přes bránu roušky, malá Rozálka pravila.:"Babičko, já bych Tě už tak ráda obejmula". ..... Věřím, že se všichni časem dočkáme.

Jan Zelenka 1.4.2020 10:45

Pěkné!

Jana Hošková 1.4.2020 09:12

Tohle je ta nejkrásnější věta, kterou může babička či dědeček slyšet !

Růžena Kuželková 1.4.2020 08:13

Pohlazení po duši,když tohle od vnoučat slyší,můj vnuk těchto pár slovíček často říká,ale není to babičko mám tě rád,ale babičko mám vás rád,v pěti letech jsem ho neustále přesvědčovala,aby mi tykal,nedá si říct ,prostě věta s kterou mě v tom věku "uzemnil"byla - jste nejstarší v rodině - tak s tím nic nenadělám,bohužel má pravdu a nyní je mu 14 a tyknout ne a ne .Už to neřeším co naplat musela jsem si zvyknout. Hlavně,že mě má rád,že?!

Zuzana Pivcová 1.4.2020 08:07

Řekla bych, že čistý život je silnější než obavy. Díky.

Věra Ježková 1.4.2020 07:55

Irčo, velice působivý zážitek, moc hezky vyjádřený.

Dana Puchalská 1.4.2020 07:48

Líbí,.... :-) :-) Ano děti jsou upřímná a bezelstná stvoření.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá