Foto: autorka

Nejzazší vzpomínka - neobvyklý pád

30. 3. 2020

Z raného dětství mi uvízla v paměti příhoda z doby, kdy mi bylo okolo čtyři a půl roku a sestře o rok více. Stalo se to někdy v květnu, takže ani ona ještě do školy nechodila. Děj se vyvíjel hodně dramaticky, ale protože vše skončilo šťastně, ráda se o tuto vzpomínku podělím i s vámi.

Můj příběh

Autor: Jaroslava Handlová

Hodnocení:

(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jaroslava Handlová 4.4.2020 21:49

Eliško díky. Taky Tě zdravím a vzpomínám na bezvadnou chvilku v Ostravě.

Eliška Murasová 1.4.2020 21:45

Kouzelnéné vyprávění, jak jsem Tě poznala, nezanechal ten pád absolutně žádné stopy. Zdravím Tebe i sestru.

Jaroslava Handlová 1.4.2020 15:19

Všem vám děkuji za přečtení článku a veselé a milé komentáře (i všechny ostatní).

Zdenka Soukupová 1.4.2020 13:59

JAroslavo, -:)))))

Martina Růžičková 31.3.2020 20:16

Ještě, že to tenkrát dobře dopadlo.

Alena Tollarová 31.3.2020 19:13

Vy jste tedy byly dvojka. Kdyby byl každý tak padlý na hlavu jako Ty, byl by svět v pořádku :)

Marie Novotná 31.3.2020 19:04

Tak nevím, kdo byl větší,, lumpík". Hlavně, že jsi zůstala celá a zdravá.

Věra Ježková 31.3.2020 16:56

Jarko, ale jsi padlá dobře. Já jsem se jako malá skutálela z dřevěných točitých schodů u známých na venkově. Maminka říkala, že od té doby mám tu placatou část hlavy. No, nevím. :-)

Vladislava Dejmková 31.3.2020 13:40

Je to půvabné vyprávění.

Helenka Vambleki 31.3.2020 11:08

Konec dobrý, všechno dobré...a vítej v klubu, já jsem taky od malička a hned několikrát praštěná, protože jsem byla horší než kluk a taky pořád někam šplhala a pak z těch výšek padala :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá