Krizový den aneb Opravdu v krizi?
Foto: autorka

Krizový den aneb Opravdu v krizi?

27. 3. 2020

Z okna vidím kousek našeho jihoměstského sídliště a po ránu mě budí cukrování zdejších hrdliček. Skoro mi ani nepřipadá, že takhle tu před svým notebookem sedám už téměř dva týdny. Mé "krizové" dny vypadají navenek víceméně stejně, a přesto je každý z nich něčím osobitý.

Jeden z nich je prozářen nevídaně intenzivním slunečním svitem, jiný sympatickým telefonním hovorem a další překvapivým videem na youtube. Mám se stále na co těšit.

Velkou část dne trávím s portálem i60. Kontroluji a zařazuji došlé články, sleduji pohyb na "íčku", tu vyřídím něčí žádost, tu něco prohodím na chatu a obecně se snažím na každý příspěvěk za sebe samu zareagovat. Každý, kdo se zapojil a něco napsal, napsal to pro nás ostatní a zaslouží si se k tomu nějak postavit. Vždyť mnozí další nepíší nic. Překvapivě ubylo různých sporů a reptání. Je to únavou nebo uvědoměním si, co je dnes důležitější?

A tak bych mohla vlastně skončit. Napohled už nic dalšího zvláštního neprožívám. Kromě toho, že si chodím nakoupit do blízké sídlištní prodejny Albert. A ta je v těsném sousedství Domova pro seniory, který patří nikoliv naší městské části, ale Hlavnímu městu Praze.

Od včerejšího rána jsou před areálem v pohotovosti žluté blikající sanitní vozy pro přepravu pacientů. Nevím, kolik má zdejší domov "obyvatel". Ale je fakt, že i sem byl zavlečen virus, a protože jde o lidi nejvíce ohrožené, je třeba jednat rychle. Probíhá zde celkové testování, vidím se míhat zdravotníky a záchranáře v ochranných oblecích a s maskami. Opodál stojí vozidlo městské policie.

Jdu z obchodu a jsem v duchu vděčná za to, že jsem (zatím) ještě soběstačná. Má soukromá krize je najednou zcela nepodstatná. Obdivuji všechny lidi, kteří ze své pozice a jakkoliv pomáhají tuto situaci zvládat. Ať už fyzicky nebo duševně. Každý z nás přišel na svět jako člověk, a základní vlastností člověka by měla být lidskost. To znamená sounáležitost s ostatními včetně sebe, což není pouhé protlačování vlastních zájmů na úkor druhých. Virus a s ním spojená doba se dotýká nás všech. Je to krize, ale i možná pomoc, jak se stát znovu lidmi v tom nejlepším slova smyslu.

můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Polednová
Zuzko, díky za Tvou práci i za článek. Mimo jiné, ten barák velmi dobře znám a divím se, že jsme se tam ještě nepotkaly. Mladí jsou skoro Tvými sousedy, už jsme se o tom spolu bavily.
Eva Mužíková
Díky Zuzko za Tvá slova. Také se snažím reagovat alespoň několika řádky na příspěvky ostatních, vím jak to potěší. Ráda takto i tu malou radost rozdávám.
Jitka Caklová
Ještě se vracím, abych dodala: Nejvíc nám, jako lidstvu pomůže, když každý jeden z nás svůj pohled z okna a na všechno co tam vidí, otočí sám do svého nitra ♥♥♥
Zuzana Pivcová
To je dobře. Děkuji.
Jitka Caklová
Zuzko, moc hezky napsáno. Mám to štěstí, že jsem se od PODSTATY SVÉHO BYTÍ NIKDY NEODPOJILA ♥♥♥
Zuzana Pivcová
Danko, je to Brodského ulice na Chodově. :-D
Marie Novotná
Obdivuji Tě.Je dobře ,že můžeš pracovat z domova a děkuji ,tím víc,že je to pro naší generaci,pro nás ,co se známe-i neznáme-,pro ty,co rádi čtou tento portál atd....Však víš sama dobře,co chci říci.Moc si přeji a těším se,jak se zase sejdeme,kdekoliv . Přeji zdraví a hodně sil v této době,ale i po ní.
Danka Rotyková
Zuzko, moc hezký článek, naprosto souzní s mým vnímáním. Když jsem uviděla fotku v záhlaví, myslela jsem si, že je to foceno v některé ulici u nás na Jižáku II. Ale podobně asi vypadají teď i jiná sídliště. Mé dny se bohužel teď liší v tom, že nevycházím, drží se mě už pár dní nepříjemný kašel. Přeji všem zdraví a klidnou mysl.
Jan Zelenka
Pěkná úvaha, Zuzko. Bohužel si budeme muset zvyknout na zcela jiný denní režim. I v Litoměřicích jsou první nakažení z Domova důchodců.
Soňa Prachfeldová
Pořád se neprestavám divit, jak se tohle vše mohlo tak šíleně rozjet po světě. Lidé a to všichni již nezlehčují a ti rozumní, kterých je většina ví, že teď je na pořadu dne solidarita, vzájemná pomoc a nezatěžování již tak téžké práce zdravotníků a ostatních záchranných složek. I ta milá slova zde na íčku nám pomáhají . Díky Zuzko :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA