Kočárek pro panenku
FOTO: autorka

Kočárek pro panenku

27. 3. 2020

Bylo mi asi pět, mému tatínkovi, který tehdy pracoval u ČSD, přidělili byt na sídlišti ve Stalingradě, nynějším Zábřehu v Ostravě. Přestěhovali jsme se do dvoupokojového bytu, rodiče, můj starší brácha Láďa a já.

Bydleli jsme teprve pár dnů, maminka pořád uklízela, ten den zrovna šuplíky. Bylo sice světlo, ale i tak pořádně do nich neviděla, rozsvítila tedy všude. Mě to nebavilo, poslala mě hrát si ven, samozřejmě s připomenutím „za chvílí tě zavolám, nikam nechoď“. Tehdy se to běžně dělávalo, že si děti samy hrály před domem.

Chvíli jsem si venku hrála, a pak se mi vybavuje onen okamžik. Po chodníku jde  holčička s přenádherným kočárkem pro panenky, přesně takovým, jaký bych si přála i já. Zcela očarovaná a bez přemýšlení se vydávám za kočárkem, abych se mohla ještě pokochat a prodloužit tu chvíli.... Jak dlouho jsem šla, kdo ví?. A najednou si uvědomuju, že jsem se asi ztratila, že vůbec nevím, kde jsem, všechny domy jsou stejné. Rozplakala jsem se. Ujala se mě nějaká cizí paní, vyptávala se, konejšila  a snažila se mi pomoct, abych si vzpomněla na něco bližšího. A já nadšeně vykřikla, že jsem si vzpomněla, že to vím, že U NÁS SE PŘECE SVÍTÍ, jinde ne! Paní se usmála a ukázala mi všechna rozsvícená okna kolem. Mezitím se totiž zešeřilo. Vzala mě k sobě domů, utěšovala mě, dala mi najíst. Nepamatuji si, za jak dlouho ani jak, ale maminka mě našla. Až jako dospělá jsem si uvědomila, co musela prožít.

Co se týče orientace, nevím, jestli jsem ji ztratila tenkrát, nebo moje maminka všechnu tuto schopnost darovala při narození mému staršímu bratru, který ji měl požehnaně, a na mě už nezbylo….. jisté je, že ji naprosto nemám.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Tato krásná vzpomínka mi skoro utekla, jsem ráda, že jen skoro. Chudák maminka, ta se musela bát. V dnešní době je to úplně jiné a v tomto ohledu hodně smutné.
Martina Růžičková
Moc hezký vzpomínkový článek.
Marie Seitlová
Eliško pěkná vzpomínka, ale chudák maminka, dobře to dopadlo.
Marie Měchurová
To je hezká vzpomínka. Hlavně, že to dobře dopadlo, a že jste se s maminkou našly. Teď je vhodná doba na vzpomínání a prohlížení starých fotografií …..Hezké, nostalgické čtení …..taky jsem se vrátila do dětství, mi zase někdo na ulici kočárek s panenkou sebral - ještě jsem za tu ztrátu dostala na prdel ….
Věra Halátová
Většina žen nemá orientační smysl. Je to geneticky dáno. Allan a Barbara Peaseovi o tom napsali publikaci. Já se orientuji dost dobře. Autem jezdím bez mapy. Směr "tam", do většího města, bez problémů. Směr "zpět" z většího města do menšího (tedy, když jedu trasu poprvé) to obvykle někde sjedu a pak se obdivuji krajině, kterou jsem dosud neviděla.
Soňa Prachfeldová
To maminka zažila strachu, kočárek jsem měla takový hranatý, to byl unikát, záviděla jsem kamarádkám ty kulaté tvary, měly hezčí kočárek, dnes se ráda podívám na výstavy s kočárky.
Jan Zelenka
Já jsem se jako dítě neztrácel. Možná to bylo tím, že jsem nikam z našeho rozlehlého areálu bývalého hospodářství nechodil. Ale orientace mi zůstala dobrá. Do kavárny a zpět domů trefím.
Eliška Murasová
Ali,pořád jsi na tom lépe než já. Já bych si nikdy netroufla jít nějakou trasu sama, ztratila bych se stoprocentně. Což mě mrzí, samé se mnohem lépe fotí, muže, nebo s kým jdu zdržuju a nemám tu správnou pohodu na focení.
Alena Tollarová
Tak to jsme na tom stejně. Když pán bůh rozdával, na mě nějak zapomněl. Ztratím se za prvním rohem. Na pražská setkání při "pivních čtvrtcích" jsem jezdila s mapou v ruce, a stejně jsem dokázala zahnout špatně hned do první ulice. A moje cestování v přírodě? Skoro v každém článku mám popis nějakého toho kilometru navíc. Naposledy tento týden, kdy jsem zjistila, že omylem jdu zpátky místo tam :)
Naděžda Špásová
Hezká vzpomínka, orientaci mám celkem dobrou, kočárek jsem v životě měla jen jeden, aspoň, co si matně vzpomínám. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.