Foto: archiv autorky

Moje vzpomínka ze základní školy

26. 3. 2020

Můj příběh

Autor: Marie Doušová

Hodnocení:

(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Seitlová 29.3.2020 16:39

Tak to byl velmi napínavý příběh, ale vše dobře dopadlo. Takové fotky mám také.

Hana Rypáčková 29.3.2020 09:13

Kluci vždycky měli prdlé nápady, jak projevit děvčatům náklonost....Ještě, že to dopaflo dobře...Paráda ta fotka.

Marie Doušová 28.3.2020 09:30

Děkuji Všem za pěkné komentáře .

Jan Zelenka 27.3.2020 23:50

Pěkná, ale trochu drsná vzpomínka.

Marcela Broumová 27.3.2020 10:41

Maruško, to je pěkný horor. I důkaz toho, jak děti zrají a nedomýšlí následky. Ta školní fotka je tak podobná všem, až mě to dojímá.

Danuše Onderková 27.3.2020 10:23

Maruško, hlavně že to dobře dopadlo, mohlo to být daleko horší.

František Matoušek 27.3.2020 09:16

Tak já jsem tedy čekal závěr, že opravdu splnil spolužák co slíbil. Ono se ne nadarmo říká, že "co se škádlívá, rádo se mívá". Třeba by Vás Marie na rukou nosil. Hlavní je, že to dopadlo dobře i přes zkažené prázdniny.

Dana Puchalská 27.3.2020 08:25

Hezké vyprávění. Je dobře, že se vše zahojilo. Jo někteří kluci byli fakt čísla.

Věra Ježková 27.3.2020 07:33

Maruško, podle té fotky mám dojem, že jsme byly spolužačky. Všechny mé fotky ze školních let vypadají podobně. Na žádném srazu spolužáků jsem nikdy nebyla, protože jsem o žádném nevěděla.

Soňa Prachfeldová 27.3.2020 06:59

Dobře to dopadlo a jiskra nepreskocila. Taky bych takového nechtěla.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá