Úkol č. 7 - Kam až paměť dosáhne

Hezké vzpomínání. Nejvíce mě oslovil závěrečný působivý úryvek z Návratů.

Děvčata, díky za návštěvu!

Něčí vzpomínky vyvolávájí naše vzpomínky. A tak jsem si vybavila podobnou situaci, očkování ve sklepě, přistiženi sousedkou a následně výprask, který jsem brala jako velkou křivdu, nic zlého jsem neudělala.

Jendo, jako by jste se tenkrát před lety díval u nás doma za stodolou, do naší dětské skrýše z borových větví. Ty tam na fůře přivezl tatínek a nám tak udělal velkou radost. Co se tam odehrávalo to je podobné jako u vás. Lékařské prohlídky jasně vedly.:)))

Hrátky nás provázejí životem od narození do smrti. Jsou veselé i smutné, tragické i komické, jako je život sám.

Jo, vzpomínky nám nikdo nevezme a to je moc dobře! Moc hezké vzpomínání !

Ano, vzpomínejme, to jediné nám nikdo nemůže vzít. A pokud je nepředáme dál, odejdou s námi.

To je moc hezké a ten citát o vzpomínkách jsme měly, jedna z nás, buď sestra nebo já, napsán od někoho v památníku. Samozřejmě, že tehdy pro nás jako pro děti to nemělo zdaleka takovou sílu vyjádření jako pro mě dnes. Máte plno hezkých vzpomínek a mimochodem, na té roztomilé fotce bych Vás tipla skoro na holčičku.

Jendo, víš, že mám tvé vzpomínání ráda. Čtené i vyprávěné. Teď se budu muset nějakou dobu spokojit jen s tím čteným. Je moc dobře, že máš spoustu hezkých vzpomínek. Vracej se k nim, když současnost příliš nepřeje hezkým zážitkům. Věřím, že zase bude líp. ♥