Den v krizi. Odpolední ohníček

Zuzi, tak vidíš, aniž bych to věděla, chybu jsem neudělala:((( Díky,

Ahoj dušičko Bertice, taky se přidávám a slibuju, přinesu buřty. Kolikže nás tam bude? Ale byl by to krásný vejšlap i bez ohýnku a buřtů. Až bude ten koronáč pryč něco podobného musíme vymyslet, už teď se těším. Díky za tvůj den v krizi. ♥

Evi, přidávám se k Tobě a hned je nás zase více! Hezký článek a při jeho čtení jsem si představila klacek, na jeho konci vuřt. Nějaké dřevo by se snad v okolí na opečení špekáčku našlo!

Ale Bertice, tam nejsou chybky, podmět není děti, ale MY (jako děti). Nechala jsem to schválně. Článek je moc pěkný.

Milá moje, krásný a citlivý článek jsi napsala. Tak jako Alena bych tam stála s tebou a v duchu vzpomínala na dobu dávno minulou. Vidíš už tam nejsi sama, už jsme tam tři. Potěšily mě i fotky. Krásnými chodníčky chodíš.

Hezká procházka. Vzpomněla jsem si na tvoji reportáž jak hořelo u lesa a volala jsi hasiče. Máš na ohníčky štěstí.

Ráda jsem nakoukla do lesa, v Praze mi moc chybí. A ty jsi možná zachránila les? :-)

Evi, hezká příhoda. Jsem pyromanka. :-)

To se ti povedlo. Oheň miluji i kamnech...

Nemohla jsem v noci spát, a tak jsem chvíli koukala na íčko. Přiznám se Ti, Evo, že když jsem viděla, že jsi oznámila splnění úkolu, tak jsem se vloudila k Tobě na profil a článek si přečetla. A představovala jsem si, jak jsem tam s Tebou. Ohníček taky můžu a navíc teď nehrozí založení lesního požáru. Měla jsi fajnový krizový den :)