Držte se, a to za všech okolností
Ilustrační foto :pixabay. com

Držte se, a to za všech okolností

27. 3. 2020

Když jsem byla v šesti měsících předána svými rodiči do péče prarodičů, byli již oba, babička i děda, v seniorském věku. Byla to od nich odvaha, si vzít tak malé dítě do péče, ale bylo to tak a já jsem jim celoživotně vděčná a vzpomínám na babi a dědu s láskou a vděčností.

Ovšem neznámená to, že bych neměla rodiče biologické, ale oba se věnovali své práci, chtěli svoji rodinu dobře zabezpečit a pomoci i babičce a dědovi s koupí domku, o kterém celé roky snili. S nadcházejícím víkendem mě odváželi k sobě domů, v neděli mě převzala opět babička. Když jsem byla starší, byl můj pobyt spojen s výchovou ke slušnému chování a samozřejmě s výukou. Nesmím zapomenout ani na různé výlety, ale to bylo někdy nůďo.

Domů, jak jsem říkala pobytu u babičky, jsem se vždy těšila. Ne, nemyslete, nebyla tam nuda, bylo tam o vše, i o zábavu, postaráno, v létě jsme chodily s babičkou na plovárnu a v zimě s dědou bruslit, sáňkovat a později i lyžovat.

Největší radostí však pro mne byla vždy návštěva tety Irenky, druhé babiččiny dcery, a jejího syna Péti, mého milovaného bratránka.

Jé, to pak byl rajtajtaj !!! To byly krásné chvíle, plné legrace a lumpáren, ty musel děda někdy mírnit s proutkem v ruce, ale neuhodil a my jsme se mu ještě šklebili. hrozil nám, "Vy bando jedna zachlupacená ".

Konaly se též pravidelně se opakující opětované návštěvy u tety, spojené tudíž cestováním vláčkem. Večer se zapakovalo a k ránu jsem již nemohla ani dospat a babí jsem budila slovy : Babičko, vstávej, už je ráno!  Takže snídaně a hurá na nádraží a cesta do stanice toužebně vyhlížené, Neratovice. Celou cestu jsem otravovala otázkou, stále dokola se opakující, a kdy už tam budem?

Babička trpělivě odpovídala, že již brzy, že ještě stanice Tišice, Byšice a pak už Neratovice. No, na tuto odpověď jsem vždy čekala a pak už jen vyhlížela nádraží a kdy uvidím strýce Vendu a bratránka Péťu. Vždy tam čekali i se strýcovým autíčkem a vždy se opakovalo radostné a bouřlivé vítání.

Strýc byl skvělý a v létě nás vozil lodičkou po Labi a učil nás plaveckému umění, tehdá nebylo Labe ještě tak znečištěné.

Děly se věci kladné i lumpárničky a nezbednosti, které ne vždy končily nejlépe. Měli krásnou zahradu a v té léta rostla višeň a na ní se v létě červenaly krásné plody, které ale již po dolejšku byly ozobané nebo spotřebované na tetinu bublaninu. Bratránek byl bojavý, ale takový malý poraděnko, a i v tomto případě, jak na ně, ty višně, se dostat.  Poradil,  že bude dobré tam vylézt, ale ať tam vylezu já, a dodával mi odvahu, že mě "PODUŽÍ". Tak jo, pomalu jsem se vyškrábala na strom a začala trhat sladké plody, něco do pusy a něco pro Péťu do kapsy, najednou mi uklouzla nožka a já byla dole i s višněmi. Nebojte, nespadla jsem na hlavu, ale na zadek a pochroumala si ruku. Řvali jsme oba jako tuři, ale já bolestí a bratránek leknutím a strachem o mne a možná i ze strachu z možného výprasku. Chudák v tom šoku stále vykřikoval : "Mela si se dužet, mela si se dužet !" 

Ano, Petře, tak nějak to bylo a já se snažím držet a na Tebe vzpomínám ráda a často, byl jsi jako můj bratr !

PS: Bylo nám tenkrát asi 5 roků, Petr byl o 14 dní starší.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslava Handlová
Hezké vzpomínky na ranné dětství, Jindřiško. Já jsem začala jezdit do Neratovic teprve před třema roky, když se tam přestěhovala moje sestra. Znám i tamní hřbitov (v místní části Lobkovice), má tam urnu můj švagr.
Marie Seitlová
Moc pěkně jsi zavzpomínala.
Růžena Kuželková
Moc hezké vyprávění,už k tomu není co dodat
Květuše Pinkasová
Hezké vzpomínkové večerní počteníčko! Taky jsem si v 5 létech z třešně slítla. Určitě bych to dolu nedala. Mám pocit, že v té předškolní době se toho událo snad všechno hezké, na co si vzpomínám! Jindřiško a domeček si koupili prarodiče? A Jindřiško, proč musí být ty višničky a třešničky stále tak lákavé i na té Tvé fotečce ještě dnes!!!
Soňa Prachfeldová
Moc hezké vzpomínání na uplynulé časy. Ale že nám všem nějak moc rychle uplynuly. Tenhle čas je jak dělaný na vzpomínky a ty jsou občas živé. A když můžeme vzpomínat na hodné lidi, kteří nás měli rádi, tak to stojí za to. Moc hezké Jindro.
Jindra Hubačová
Přátele moc Vám všem děkuji, že jsem mohla své vzpomínky sdílet s Vámi .
Jindra Hubačová
Vidíš, Alenko, možná jsme se potkaly jíž dříve. Chvilku jsme jezdili přes lesik na Skalka, ale trochu později koupil strýček domek v Libiši , přes závory doprava. Nyní jsou pochovani vsichni tři na hřbitově v Lobkovicich.Petr již 19 let.Je mi nějak smutno ze vzpominek!
Hana Rypáčková
Moc hezké vzpomínání...
Alena Tollarová
Při čtení Tvého vyprávění se usmívám nejen kvůli líčení Tvých zážitků, ale i proto, že já jsem jezdívala k tetě do Neratovic. Akorát že kralupkou z druhé strany, Chvatěruby, Úžice, Netřeba, Chlumín, Neratovice. A paneláky tam tenkrát nebyly, chodilo se do lesíka.
Jana Šenbergerová
Hezké! Držte se, Jindro, my také budeme.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 52. týden

U tradic zůstaneme i na přelomu roku 2024 a 2025. Kvízové otázky tohoto týdne se budou týkat tradic novoročních.