Ilustrační foto :pixabay. com

Držte se, a to za všech okolností

27. 3. 2020

Když jsem byla v šesti měsících předána svými rodiči do péče prarodičů, byli již oba, babička i děda, v seniorském věku. Byla to od nich odvaha, si vzít tak malé dítě do péče, ale bylo to tak a já jsem jim celoživotně vděčná a vzpomínám na babi a dědu s láskou a vděčností.

Můj příběh

Autor: Jindra Hubačová

Hodnocení:

(5.1 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Elena Valeriánová 27.3.2020 15:45

Toto byl pěkný úkol, kolik hezkých chvilek jsme si vybavili. Pěkné vzpomínání, Jindřiško.

Jarmila Komberec Jakubcová 27.3.2020 14:32

Moc hezké povídání a vzpomínky na čas dětství. Dík Jindro.

Eva Mužíková 27.3.2020 13:24

Taky se Jindřiško " dužím" co to dá. Hezké vzpomínání.

Libuše Křapová 27.3.2020 11:26

Jindro, krásně jsi si zavzpomínala na dětsví :-) A souhlasím, musíme se "dužet" i teď :-)

Naděžda Špásová 27.3.2020 10:56

Jindro, hezká vzpomínka, podle názvu jsem myslela, že máš na mysli současnost. Taky jsme chodili krást třešně do sadu. :-)

Eliška Murasová 27.3.2020 10:39

Jindro, kouzelné vyprávění, budeme se držet!

Hana Nováková 27.3.2020 09:45

Jindro, krásná vzpomínka na dětství, zvláště v této době i já často vzpomínám na to svoje, nějak mě to uklidňuje a že vzpomínek je dost. Tak se i vy "dužte" i když spadnete určitě se jen oklepete a půjdete ještě dlouhou dobu dál svojí životní cestou vstříc životu, který touto dobou jistě nekončí.....

Jitka Hašková 27.3.2020 09:21

Hezká vzpomínka. Já jsem si prožila něco trochu podobného, akorát jsem byla dána k babičce a dědečkovi asi ve 2 a 1/2 letech po propuštěni z nemocnice po opaření obou nohou.

František Matoušek 27.3.2020 09:10

Hezké vzpomínání. No, když se člověk "neduží", tak to skončí vždycky špatně. Tak se dámy a pánove pořádně "dužme" !

Zuzana Pivcová 27.3.2020 08:45

Tak já se, Jindro, "dužím". No, mám za sebou také pár zdánlivě ošklivých fyzických pádů, ze schodů, z koně...Ae horší jsou podle mě ty pády duševní, lidské. A přeji všem, aby se jim už jednou provždy vyhnuly.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková