Den v krizi – léčba kočkou

Ireno, to je krásný a milý článek. Mourek je opravdu fešácký kocourek. Podrbej ho za mně pod bradou, ale až bude vzhůru.

Elen, je tam všechno, když dole rozklikneš další příspěvky (modrá). A já všem děkuji a zdravíme :-)

Tak jsem z toho jelen, dopoledne jsem napsala k článku docela obsáhlý komentář a je fuč. První komentář byl od autorky a druhý ode mne. Nějaký šotek? A teď si za nic nevzpomenu, co jsem tam psala. Ach jo. Ráno jsem šla trochu vyvenčit Rexe a potkala jsem běžce, mladého muže. On na pravé straně cesty, já vlevo. Oba pěkně zahaleni. Mrzelo mě, že ani nepozdravil. Bylo by to příjemnější. Ireno, hezké povídání. Zdravím Mourka.

Věříte tomu, že na mě vyčítavě kouká želva nahoru, když jí nedám její oblíbené rajčátko? Kouká tak dlouho a tak upřeně, že ho dostane. Taky proč ne, když je kupuju speciálně pro ni. Uznávám, že s kočkou je jiná zábava.

Ireno, takové články bych mohla číst celý den, Vtipné, milé, ze současnosti. Jen tak dál. Podrbání Mourka pod krkem od Bertice z Liberce letí. :))))

Ireno, to je prima, že můžem alespoň na procházku, uprostřed přírody je to trochu snažší. Zdravím Tvého společníka.

Palcuji, Irčo! ♥

Děkuji za milý článek. Mám kocourka a kočenku a obzvlášť v této době mi přinášejí velkou radost a potěšení. Kocour Piškot mi ráno budí tím, že mi přinese na noční stolek plyšovou myšku a spolu s Britunkou mňoukají jako o život.

Kéž by všem takhle pěkně ty nepěkné časy plynuly. Potěšila jste mě. Já tu mám "kocoura" a "kocourka". Jeden mě dnes za dobrý boršč pochválil, druhý ho se zjevným sebezapřením snědl a požádal mě, abych ho už nevařila. Sebekriticky musím přiznat, že na vnuka byl opravdu trochu ostřejší. :-)

Ireno, hned bych si také vyprávěla. Jestli je mi něco trochu líto, tak to, že půlroční koťata, která se stala v poslední době mým balzámem na duši, jsou se sestrou na druhém konci Prahy a já nevidím, jak rostou. Možná je uvidím a budou z nich dospělé kočky. Kéž by! Díky za milé vyprávění.