Den v krizi – léčba kočkou

Ireno, hvězdičky neřešte, kocourek je krásný, kočky mám moc ráda, máme dva pejsky a naše konverzace s nimi je podobná. Taky musím chodit ven, jinak bych se zbláznila. Teď zrovna mě pejsek strká z křesla, jedeme ven. (◕ᴗ◕✿)

Irčo, to máš dobrý. Já samozřejmě nemůžu ani za Bišinkou.

Ok, mňaaau!

Třikrát jsem napsala Mourkem a stejně mi tam skočilo Koutkem. Mourku, omlouvám se

Jsme na tom asi všichni podobně. Jsme rádi, že můžeme alespoň do parku, do lesa, na chvíli ven. Ale je to docela deprimující, vyhýbáme se jeden druhému. Dnes ráno jsem potkala běžce. Mladý muž, on na pravém okraji cesty, já na levém. A bylo mi líto, že mě nepozdravi! Tak by to být nemělo být, jsme v tom spolu a obyčejný pozdrav znamená víc než si myslíme. Nezapomínejme na to. Ireno, děkuji za tvůj den s Koutkem.

Koukám jak článek vypadá a omylem jsem ohodnotit, pardon...