Co si to vlastně pamatuji?

Zuzko, moc hezká fotka. Mám sestru a bratra, oba mladší. Nikdy bych nevěřila, že je možné stejnou událost vnímat naprosto odlišně. Ve svých vzpomínkách se málokdy shodneme. Se sestrou se vidíme tak jednou za rok, ale každou sobotu si voláme a nestačíme se divit, jak jsme si čím dál tím víc podobné. Nejen vzhledem, ale i názory, přestože jsme se kdysi moc nemusely.

Jejda, Zuzko, já taky mám mikulášský zážitek. To mi bylo asi sedm a tak jsem se toho hnusného čerta bála, že jsem mu vytrhla jazyk. Marcelu ti závidím i když i já mám sestru :-(

A jaký kus života se mezitím odvinul tobě i Marcele. Máte spolu hezký vztah.

Tak vidíte, Zuzko, na Mikuláše jsem úplně zapomněl Když k nám přišel, tak jsem vlezl pod stůl a měl jsem strach. Ono se toho nám postupně vybaví víc. Pěkné.

Hezká vzpomínka.

Krásné foto a hezký příběh. Dík.

Zuzanko ,je vidět, že jste se se sestrou měly rády od malička.

Byly jste moc krásné malé holčičky. Mikuláše nám jeden rok dělal náš tatínek a poznali jsme jej hned, neboť na nohách měl obuté maminčiny svatební bílé boty, se kterými jsme si hodně v dětství hrály.

Zuzko, krásný článek do této doby, miluji vzpomínání na svůj život...

Taky jsem včera přemýšlela nad tím, nakolik jsou vzpomínky jen mé, nebo zůstaly v paměti ty převyprávěné maminkou. Ale je fajn vrátit se v čase.