Příběh na 50 slov: Máme více času

21. 3. 2020

Tato věta se v posledních dnech uvádí často, i na tomto portále. Ale je tomu skutečně tak? Já tedy víc času nemám. Relativně ho mám stejně tolik jako před vypuknutím epidemie. Bohužel ho ale nemůžu trávit úplně tak, jak bych chtěla. Absolutně mi ubývá s každou minutou. Tak jako každému.

Foto: Libeňský zámeček

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 21.3.2020 11:14

Čas je pojem relativní a každý ho vnímá jinak. Je ale zajímavé, že čím jsem starší, ubíhá rychleji a rychleji. Že by to byl pouze můj dojem? Ten prevít se nechce alespoň na chvíli zastavit. Věrko, otevřela jsi pěkné téma.

Jitka Hašková 21.3.2020 11:10

Věro, jsem na tom také tak, času mám stejně. Využívám ho tak, jak je mi příjemné. Díky za článek.

Zuzana Pivcová 21.3.2020 10:56

Pamatuji si, že v dětství jsem slýchala písničku, kde bylo...čas, ten nezná slitování ale ani s jedním z nás, čas je proto, dámy, páni, aby se tu nepropás´.... Využít smysluplně čas lze v této době i něčím, co mnohým může připadat na hlavu, totiž zdánlivým "nicneděláním", vedoucím k navázání bližšího kontaktu sama se sebou. Je to taková malá prověrka, jak dalece se mohu na sebe spolehnout. Díky, Věrko.

Zpět na homepage Zpět na článek

Dobří lidé stále žijí

Každý z nás tuší, že by měl za svůj život udělat pár dobrých skutků. Ten prozatím největší nás potkal letos na Šumavě. Jeli jsme s manželem a naší sestřenicí Jitkou na Modravu. Seniorskou trojici doplnila čtyřnohá fenka malého pudla. Ta už je také ve svých 13 letech psí babičkou.

Beatrice Novotná

Nik

Vyrušil ho lehký dotek na noze. Hned pochopil, sehnul se a pohladil původně černého, nyní bílého a všemi mastmi mazaného pejska, který ho vděčně olíznul.

Jan Podešva

Jarní houbičky

Tak už zase rostou! Letos je to i u nás v horách trochu dříve než obvykle. Většinou nacházím první…

Dana Straková

Proč nosí kominíci štěstí

Kdysi bývalo zvykem, že člověk po úraze putoval na šest měsíců do rehabilitačního ústavu. Mělo to logiku – každý se tam naučil (v rámci svých možností a schopností) maximální soběstačnosti. Tam to z něho po dobrém, i po zlém, vyždímali. I já se tam ocitla.

Věra Schmidová

Výchova pozitivní motivací

Dobré vzdělání a slušné vychování jsou podle mého názoru základem úspěchu. Děti už naštěstí vychovávat nemusím, ale jak zvládnout ty naše chlupáče? Rozhodla jsem proto začít studovat online psíchologii.

Alena Velková