Karanténa není katastrofa. Samota je prospěšná

Starsi si uz nepamatuji, ze sami byvali mladi? Take meli svuj okruh znamych/pratel, se kterymi udrzovali osobni styky a myslim si, ze tehdy mnohem intenzivneji nez dnes, kdy se da leccos nahradit socialnim kontaktem pres sit. Takze by si prvne meli sahnout do svedomi, pokrytectvi je odporne.

Jsem ráda sama. V životě každého člověka jsou období, kdy touží být sám. Můj přítel, který je daleko ode mne má také rád samotu. Vídáme se občas. On je sám se svými knihami a hudbou a dalšími životními koníčky. Jsem průvodkyně a i když jsem vždy po práci byla sama, tuto "samotu" vítám. Mám odhlášenou televizi i rádio, mám pouze mobil a PC. Přečtu si základní informace o současném stavu a to mi stačí. Protože jsem věřící člověk, vysvětluji si tuto situaci po svém. V průběhu života jsem si vybudovala zájem o mnohé. Knihy, hudbu, psaní......, nyní jsem k tomu přidala i odpočinek. Mám hodně času přemýšlet o důležitých , alespoň pro mne, životních hodnotách a mám radost, že i některé špatné návyky jsem změnila. Také mám čas se sejít se svými přáteli a více jezdit za mámou. Myslím, že je to alespoň pro mne plodné období. Nápady přicházejí samy..... Samozřejmě, že jsem někdy smutná, že již tolik lidí zemřelo na tento virus. Ale i dříve byly epidemie, mor, války..... Vidím v dnešní společnosti jen konzum a častokrát velmi ošklivé jednání. Je možné, že teď přišla doba, kdy si toto lidé uvědomí. Ctím život na této Zemi a jak jsem k jedné své fotografii přidala "Vše má svůj čas", tak mi tady stojí malířský stojan, zatím s čistým papírem a já čekám, až mi intuice řekne : MALUJ. Přeji všem hodně zdraví a lásky na této pozemské pouti.

Jsem sama ,před 4,5 lety mi zemřel manžel ...děti mám rozházeny po ČR...pracuji ve dvou pracích, bohužel obě zavřeny nyní v době Corona...to jen pro vysvětlení...proč píši, ale i tak mám spousty zájmů koníčků...takže nemám pocit, že bych nějak strádala....ale...28.3. si můj nejstarší syn vzal život...necelých 43 et. A nyní poraďte, nesmím se s nikým stýkat...nesmím prakticky nic, práce by mě držela nad vodou...a jak to má ženská sama vydržet?

Zvykala jsem si na samotu dlouho, ale ano, dá se s ní žít díky mnoha aktivitám, které máme k dispozici. Možná současná situace donutí lidi zamyslet se nad dosavadním životním stylem a prioritami. Začínali jsme se chovat jako "přežraná" společnost, spousta konzumu, nic nám nebylo svaté, remcali jsme na všechno kolem. Více pokory společnosti neuškodí.

Nebýt TV a případných zpráv na Seznamu, tak pro mě se nic nemění. Je krásné počasí a práce na zahrádce je dost.

Žiji sama, umím být sama, jsem ráda sama. Přesto nyní vnímám rozdíl mezi dobrovolnou samotou a nucenou osamělostí. Zabavit se samozřejmě umím.

Přiznám se ,že mi samota zas až tolik nevadí. Ráda čtu , občas koukám na některý pořad v televizi, z počítače se stává můj kamarád, občas na sebe zahalekáme se sousedy, telefon funguje. Takže vlastně o samotě nemůže být řeč, ale možná si pletu pojmy samota a osamělost. S náplní volného času jsem nikdy neměla problémy, spíš ten volný čas najít . Výhodu mám i v tom ,že mohu kdykoliv vyjít na zahradu a tam trávit čas podle libosti. Karanténa je samozřejmě značné omezení, ale rozhodně to je velice potřebné opatření.

Omylem jsem brnkla na mobilu, chtěla jsem dát ***** . Jsem občas ráda sama, jak na zahradě, tak i v přírodě se psy. Je to také tim, že je okolo mě pořád dost lidí. Pro mě by to bylo hezké, takový relax, kdyby to nebylo způsobeno touhle nepříjemnou situací. Žádné schůze, cvičení, či klub, je to nezvyklé, snad to brzy pomine.S kamarádkama i s vnučkou si voláme. Je to až moc velké zklidnění.

Mně zrovna tak, Naďo. Nepotřebuji chodit do kaváren, na koncerty či divadla. Co potřebuji, (v tom mám výhodu před lidmi v bytě) je vyběhnout na zahradu, prohodit pár slov se sousedy, pozdravit se s někým na ulici, v obchodě a podobně. Naštěstí mohu aspoň podle potřeby komunikovat přes telefon. Zabavím se doma četbou, různými pracemi i televizí. Příliš mnoho samoty rozhodně není zdravé - nejsme všichni Robinsoni. Problémy spíše dělá nepřispůsobivost, neschopnost najít si náplň volného času, ne samotná karanténa. Titulek článku je "poněkud" zavádějící.

Nevím jak komu, ale mně samota nevyhovuje. Občasná ano, ale být zavřená a nemoct jít ven, to tedy ne. Naštěstí sama nejsem, tak to snad vydržíme. :-)