O xenofobii s úsměvem VI: Češi
Foto: autorka

O xenofobii s úsměvem VI: Češi

19. 3. 2020

Charakter

Mít všeho po krk

Očividných známek tohoto stavu si cizinec všimne okamžitě: na letišti, nádraží, ve vlaku či autokaru. … Zatímco příslušníci jiných národů potřebují k nevrlosti velmi pádný a vážný důvod, Češi nepotřebují žádný.

Cizinci by měli být varováni, aby se Čechy nesnažili za žádných okolností rozveselit. Jste-li cizinec a cestujete veřejnou dopravou, bude nejjistější, když skryjete svůj veselý úsměv a rozjařenost v šátku, šále či pod kloboukem. V létě se doporučuje upřeně zírat na podlahu a sugerovat si, že nejdete na koncert s následnou báječnou večeří, ale k zubaři, který vám provede půl roku oddalovaný zákrok.

Kromě zachmuřilosti se neustálá naštvanost Čechů projevuje nekonečným remcáním. Před příchodem komunizmu žili v jedné z nejbohatších zemí světa a dnes se pomalu, ale jistě k tomuto stavu vracejí. Přesto jsou nešťastní – připadá jim, že se to neděje dost rychle. … Cizinec se Čechů bát nemusí. Jsou docela neškodní. Je to prostě jejich typické vzezření, které nebývá doprovázeno agresivním chováním. Češi jsou naštvaní rádi. Je to jejich nejlevnější koníček.

Potlačené touhy

Po staletí útlaku si Češi dokázali uchovat národní identitu. To tajemství spočívá v taktice proti režimu nerebelovat, ale prostě vyčkat s vědomím, že útlak jednou pomine, aniž by bylo nutno unavovat se bojem proti němu. … Češi se zlomit nedají. Jsou jako větev vrby. Ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte, se prudce vymrští zpět.

Všeobecný oportunizmus

Vychytralost je specificky česká charakteristika. Šikovná a delikátní mazanost, které se nedá upřít jistá dávka šarmu. … Aby nedošlo k omylu: mazanost tohoto typu není výsledkem podprůměrné mysli.

Zdráhavost být soběstační

Češi se sami o sebe postarat zdráhají. Jsou přesvědčeni, že mají kolem sebe instituce, které to za ně udělají lépe.

Čech ruší a znepokojuje všechny kolem sebe ani ne tak svým přehnaným individualizmem, jako tendencí k chaosu a neochotou podvolit se disciplíně.

Závist

Česká společnost je rovnostářská, ovšem průměr není docílen tím, že by se slabší jednotlivci více snažili, ale naopak tím, že ti silnější dle očekávání slábnou.

Názory a hodnoty

Přizpůsob se, nebo tě přizpůsobíme

Schopnost vyrovnat se se situací a přizpůsobit se dle potřeby Češi povýšili na umění. V průběhu středověku byli Češi poslušní katolíci, pak se stali ohnivými protestanty a nakonec skončili opět jako pokorní katolíci – vše v závislosti na tom, kdo právě vládl. Dvacáté století zahájili jako noblesní demokraté, po jistou dobu byli oddanými komunisty a nyní jsou z nich opět demokraté. Tyto proměny nelze označit za záležitost dlouhých generačních proměn; mnozí z nich všechny změny zažili v průběhu svého života. Ovšem než se nad touto zjevnou liknavostí začneme pohoršovat, vzpomeňme na motýla: z housenky přes kuklu až po nádherné okřídlené stvoření – to vše v průběhu jednoho života. Někteří Češi s motýly sdílí ještě jednu společnou vlastnost, a sice absenci páteře.

Jazyk a myšlení

Čeština je velmi starý a vědecky šlechtěný jazyk. … Některá slova, gramatika a výslovnost dokonce musely být vytvořeny uměle. Za výsledkem, jak jej známe dnes, se skrývají desetiletí tvrdé práce malé skupinky vlasteneckých nadšenců – vědců, profesorů, básníků a spisovatelů. Tato řeč je tak složitá a náročná, že její dokonalé zvládnutí je celoživotní záležitostí i pro Čechy.

Jedna souhláska, jeden háček

Ten skutečný klenot, který naplní průměrného Čecha pýchou, není předmět ze zlata či drahých kamenů, ale je to souhláska. Je to „r“ s háčkem, jediné české „ř“. Tato souhláska je pro ne-Čecha prakticky nevyslovitelná. Ale nezřídka s ní mají problém i samotní Češi. … Logopedi mají pro její vadnou výslovnost odbornou terminologii – rotacismus bohemicus. Zvukomalebný zvuk této souhlásky leží někde mezi „rrr“, „ššš“ a „zzz“ a cizincům připadá, že se této hlásce nejvíc blíží zvuk právě vypínané cirkulárky.

Abychom to vše shrnuli: Češi dali světu jeden vynález (ruchadlo, i když nikdo neví, k čemu slouží), jednoho spisovatele (Franz Kafka, který však nebyl Čech), jednoho národního hrdinu (dobrého vojáka Švejka, který nikdy neexistoval, jedno umělé slovo (robot) a jednu nevyslovitelnou hlásku (ř). Je tedy nad slunce jasnější, že Češi jsou vlastně světové jedničky! Na zdraví – a ať slouží! *

* Původně jsem poslední odstavec nechtěla opsat, neboť mne velmi pobouřil. Z podnětu Jana Z, jemuž jsem ho citovala, přidávám komentář. Chápu, že text je psán s jistou nadsázkou, tak jako v ostatních publikacích ze série o xenofobii. Podle mého je ale závěrečná dehonestace Čechů přes čáru. Vzhledem k tomu, že cizinci mnohdy znají Havla, Jágra, Navrátilovou a Prahu, tento rádoby vtip nejspíš budou považovat za skutečnost. (Publikace byla vydána nejdřív v angličtině.) Humornosti knížky by jistě neuškodilo uvedení jmen jako Hus, Komenský, Dvořák, Forman, Wichterle aj. Určitě vás napadnou další. Nebo shrnutí žádné.  

Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována.

Literatura: Berka, P., Palán, A., Šťastný, P.: Xenofobní průvodce. Češi. Praha, Nakladatelství XYZ, 2009. Foto autorka

Můj příběh
Hodnocení:
(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Nejlevnější koníček Čechů je naštvanost! To mi připomnělo výrok mé kamarádky cizinky, která na českých spolupracovnících pozorovala, že si stěžují alespoň na počasí a na jídlo ze závodní kuchyně, když už jinak nic hrozného neprožívají...Pochází ze země, kde je mnoho problémů, ale lidé se snaží si s nimi poradit.
Danka Rotyková
Úplný popis všech možných slabin našeho charakteru. Až mrazí. Ve skutečnosti se naštěstí potkáváme s jedním špatným a několika dobrými charaktery ve skupině. Ještě že si člověk nakonec počte o těch, na které můžeme být pyšní. Našlo by se jich samozřejmě víc, nejen vědců, ale i sportovců, herců, zpěváků, architektů, lékařů, učitelů ....
Soňa Prachfeldová
Ach jo, jaké má mít člověk sebevědomí, když si tohle přečte. Poukazuje se pouze na necnosti, ale není tomu tak. S tím ř jsem se nasmála. Mladá generace nás vylepší zcela jistě.
Libor Farský
Máme, Věrko, podobné nápady. Já jsem si také všechny tyto knížky o xenofobii různých národů koupil. :-)
Věra Ježková
Děkuji vám. Jsme převážně ve shodě. Naďo, to je síla. Takové zavřít a zahodit klíč. Já tuto knížku hodnotím jako nejhorší ze všech, které jsem četla. Možná proto, že je o nás, nevím. Příště budou Francouzi.
Naděžda Špásová
Já mám pocit, že Švejk, nebo někdo jemu podobný existoval. Ale to je jedno. Je pravda, že Češi vymyslí k obejití zákonů, zákazů a podobných úředních zhůvěřilostí , vždycky nějakou klíčku k obejití. Naším národním sportem je závist, závidíme sousedovi i nos mezi očima. A hrdost? Tak ta k našemu národu nějak nepasuje. Tak to prostě je. A už jsem to tu psala, občas se za nás stydím. Naposledy, když říkali, že v Brně chodí podvodníci s kasičkama a vybírají na nemocné s koronavirem. To je hyenismus!!! :-( Jinak se mi, Věrko, líbí, jak jsi to napsala. :-)
Jan Zelenka
Naprostý souhlas se Zuzkou a paní Kosťunovou. Těch příkladů, kdy se Češi projevili něčím pozitivním ve světě, by se dalo najít víc.
Zuzana Pivcová
Přesně tak, a pevně doufám, že se jim to v rozhodující době přičte (tam nahoře) k dobru.
ivana kosťunová
Z tohoto článku mi bylo spíše smutno. S posledním odstavcem nesouhlasím, myslím, že kdyby se spočítalo procentuálně, co dali Češi světu, umístili bychom se na jednom z prvních míst pomyslného žebříčku. A také bych zmínila naši kreativitu, a to, že Češi nikdy neokupovali a nechtěli si podmanit cizí zemi.
Zuzana Pivcová
Ten závěr, co vlastně dali Češi světu, je až sprostý (ne Tvou vinou, Věrko). Co Otto Vichterle a jeho kontaktní čočky, k nimž mu patent sebrali Američané, co Bohdan Pomahač a jeho neskutečné transplantace poškozených obličejů a konečně co lék Remdesivir, u jehož vývoje stojí v čele náš vědec Tomáš Cihlář. A otázka přizpůsobení se namísto hrdinství? Ono i v jiných státech bylo žalostně málo skutečných hrdinů, a ještě je otázka, z jakého zorného úhlu a v jaké době se na to hrdinství hledí. Třeba Francie, tam se v červnu 1940 už všechno zabalilo a podepsala kapitulace, a hloupí Češi se se svými jednotkami pořád ještě za ně bili na Seině a Loiře.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.