Mirka píše dopis...

Dobrý den, děkuji za ohlasy. Odpovídám na pár podnětů a dotazů: Janě K: Dopisy shromažďovali především studenti z Olomouce. Musím se podívat, ale myslím, že z velkoměst a průmysl. oblastí tam nic nebude. Totiž oni nemuseli psát, kde teď bydlí nebo kde svůj život převážně prožili. Neměli zadané vůbec žádné body, jen to téma. Ještě Janě K.: Téma dopisů bylo: „Můj život. - Moje smrt“. Někteří téma smrti využili, někteří ale ne. Šlo však především o porovnání s polskými dopisy, které jsou téměř všechny prodchnuty láskou k Bohu a důvěrou v posmrtný život díky Bohu. (V Polsku cca 90% katolíků, u nás jen 20% všech křesťanů, nejen katolíků). Aleně: Nadpis článku – o Mirce. Já tam Evu dal dodatečně, protože jsem se vzdal původní myšlenky, že bych zveřejnil dopisů víc. Ale možná by se mohlo, protože i když většina starých lidí má silné životní příběhy, málokdo je ochoten je sepsat a zveřejnit.

Paní Mirka ze Životic - moc hezky napsané.

Ty 2 dopisy, resp. životy si jsou podobné v tom, že je žily pisatelky v nelehké době. Věřím každému slovu, vždyť ani my jsme nevyrostli v blahobytu. Druhý dopis mne překvapil, jak jej tato paní zakončila.

Jsou to zajímavé životní příběhy, každý z nás by mohl sepsat ten svůj. Zajímalo by mě, proč se článek jmenuje Mirka píše dopis ... , když dopis kromě ní napsala i paní Eva.

Pane Čepelko, dovolte mi otázku, zda v zadání byla kritéria odpovědí: Životní krédo, krédo "Šťastného života", Stáří – nejhorší na něm je, Stáří – nejhorší na něm je, Smrt. Pokud ano, potom můj obdiv nad vyjádřením Evy S. není tím, čím jsem si myslela a je to podsouvání nebo vytěžování odpovědí, které nebývají obvyklé v seniorské populaci jako takové! Sorry. :-(

Příběhy dvou žen jsou zajímavé a tak trošku podobné. Často sdílí obdobné zážitky i čtenáři i60. Zajímalo by mě, jak pojaly zadané téma ženy z velkoměst nebo průmyslových oblastí. Zaujal mě druhý příběh závěrem přecházejícím v citaci vlastních životních kréd. Neopsaná, neotřelá, lidsky pravdivá.

Je vidět, že to psaly inteligentní ženy, kterým to ještě i ve vyšším věku "pálí". Ale i ostatní z naší generace, kteří se třeba nedokáží takhle pěkně vyjádřit, měli často podobný náročný život. Škoda, že si ta vyznání čteme tady my, také starší, a ne mladá generace. Třeba by se alespoň někomu z nich také trochu něco v hlavě uchytilo.

S dojetím jsem si přečetla životní příběhy dvou žen. Osudy nás starších jsou si velmi podobny. Byla to nelehká doba, ve které jsme žili , prarodiče, rodiče a my nejmladší. Ale hodnoty jako úcta, láska, skromnost, pokora a vzájemná pomoc byla tehdy samozřejmá. Prarodiče mi předali tyto vlastnosti a chci a doufám, že v tomto uspěchaném světě předávám svým potomkům i vnoučatům. Pak může člověk odejít s čistým svědomím a věřím i v klidu.