Jen obyčejná dvacka

Také jsem několikrát vracela, když mi vrátili víc. Většinou si napřed prodavačka myslela, že chci vrátit víc, ale když pochopila, že by se okradla, tak byla moc ráda.

Říká se Zuzko: " s poctivostí nejdál dojdeš". Nejsem si jistá, zda to platí i v dnešní době. Mě se to stalo obráceně, nejdřív jsem chtěla platit 2000Kč, pak jsem v peněžence uviděla 1000Kč a drobné k tomu přidala a podala pokladní, ta mi vrátila na 2000Kč. Když jsem říkala, že takto to asi nebude, zle se na mě podívala a já situaci zopakovala. Uvědomila si to. Vrátila mi jen příslušných pár drobných a tvářila se jako sup. Tak nevím, co si mám myslet. Ale já bych z těch peněz neměla vůbec radost a ani bych si je nevzala, ale za ty její ksichty by to chtělo nějaké pokárání.No Boží mlýny jsou sice pomalá, ale jistá s.r.o. a na ni spoléhám.

Tak mne bohužel většinou oberou. Naposledy jsem za zlevněné džíny zaplatila padesátku navíc, takový jsem já grand ! V obchoďáku totiž zrovna hlásili, že už víc než půl hodiny čeká na maminku ztracený chlapec v informacích. Začly jsme to rozebírat s prodavačkami a já si zřejmě nevšimla, že jsem si nazpět vzala jen papírové a kovovou padesátikorunu jsem jim tam nechala...a když jsem si to uvědomila, byla jsem už v metru a přišlo mi hloupé se tam vracet. Nakonec - jak bych to dokázala, že jsem si ji nevzala ? Tak jsem ty džíny zas tak moc zlevněné neměla... :-(

Také jsem už několikrát vracela, co mi nepatřilo - nalezený mobil, přeplatek při vracení peněz, nalezenou peněženku... Mně se naopak stalo, že jsem takhle o peníze přišla. Ale svědomí mám čisté a dobrý pocit. Kdo svědomí nemá, může se nám smát :-))

Jako malá si pamatiji,když jsem si byla koupit v papírnictví obaly na sešity , tak mi dali o obal víc. Zjistila jsem to až doma ,ale hned jsem se sebrala a šla ho vrátit. V prodejně už vytírali, ale já proběhla k pultu a vracela obal . Koukal na mě prodavač jak na blázna a ještě mi vynadal , že tam šlapu a blbý obal jsem si měla nechat a neotravovat s takouvou prkotinou.Odcházela jsem smutná ,ale doma mě otec pochválil a řekl, že jsem udělala dobře a že prodavač byl hulvát.Neví , proč si do dneška tak pamatuji, ale nedalo se to zapomenout,neboť mě to tenkrát hodně zasáhlo.

Stalo se mi, že jsem přišla k bankomatu a u výdejního otvoru ležela dvoustovka. Rozhlížela jsem se, ale okolo nikdo nebyl. Co s tím? Sice jsem si ji vzala, ale ještě tento den jsem ji dala do nějaké sbírky. Jako by mě pálila v peněžence.

Zuzanko, vím, jak jsi se cítila. Měla bych to úplně stejně a tu dvacku bych šla taky vrátit. Přiznat chybu a mít čisté svědomí je pocit za všechny prachy. A není nad to, se dobře vyspat, viď. (◕ᴗ◕✿)

Opravdu se mi často stává, že mi v pokladně obchodu chybně namarkují nákup a já se s účtenkou vracím zpět a žádám o opravu a vrácení rozdílu v penězích. Nedávno jsem ale při kontrole účtenky zjistila jinou situaci. Pokladní byl bezpochyby cizinec a můj nákup byl nezvykle levný. Kupovala jsem jako dárek hrneček s obrázkem jezevčíka pro majitelku stejného psího miláčka. Na účtence mezi položkami nebyl a jeho cena byla asi 170 Kč. Nerozmýšlela jsem se, co udělám - pokladního jsem upozornila na chybu a cenu doplatila. Samozřejmě mi děkoval a já se slovy o spravedlnosti a s dobrým pocitem jsem odešla. Jen jsem si vzápětí pomyslela: kolik lidí "ze sta" by se zachovalo stejně a kolik si teď myslí, že jsem pořádně hloupá.

Zuzko, to je moc hezký příběh. Z té dvacetikoruny navíc bych taky neměla radost; myslím, že bych se zachovala stejně. Účtenky pročítám pouze v případě, že nakupuji i pro dny, které trávím u svého přítele a útratu za jídlo spravedlivě dělím. I pro kočičku. :-)

To mi, Zuzko, připomnělo zvláštní příhodu. V samoobsluze jsem platil tisícikorunou. Již jsem si dával zboží do tašky, když mi na ni paní pokladní vrátila peníze. Pak jsem si vrácené peníze rovnal do peněženky a zjistil jsem, že mi vrátila o 100 Kč víc. Ta se však již věnovala dalšímu zákazníkovi a stovku si ode mne vzala s naštvaným komentářem "To jste to nemoh říct hned?!" Na odpověď jsem se nezmohl, asi jsem se měl omluvit. :-)