Osobní zkušenosti s péčí o osobu blízkou - co zajistit, čeho se vyvarovat

Vážení pečující jsem taktéž pečující osoba ,ale některé příspěvky a stížnosti mě připadají spíše stížnosti a nářky po příspěvku. Snížili mi příspěvek s 3 na 2 a pod. Každý s nás by se měl umět o rodiče v jejich stáří postarat a je to i naše morální povinnost .To že stát na tuto péči přispívá ,tak za to můžeme být jen rádi a vděčni ,nikoliv si na tomto založit svůj osobní prospěch. Já bych se stejně postaral o rodiče i kdyby mi nikdo na ně nedával žádný příspěvek. Někdy nevím jestli někteří pečující při ůmrtí opečovávané osoby pláčí po této osobě nebo s lítosti ,že již nebudou mít příspěvky. Berte prosím péči o rodiče jako svou morální povinnost ane jako přilepšení k životní úrovni.

Dobrý den, teď sedím po pracovní době v ráci a píšu odvolání na rozhodnutí sociálky o přiznání příspěvku na péči ve výši 880 Kč pro mojí 87 letou maminku. Chce se mi u toho brečet, jak mohou mojí maminku označit za lehce závislou: je neslyšící, špatně vidí, přestává komunikovat, vidím, že chce mluvit a nejde jí to, je schopna se najíst, co jí uvařím, ale dietní režim není schopna udržet, začala jsem jí vybírat vhodné oblečení a obuv, protože už jí to nejde, telesnou hygienu začíná také zhoršovat, toaletu myji každý den, léky ji připravuji a kontroluji telefon, zda je bere, měřím jí inzulín, to by nezvládla, začala koukat do zdi, to mě děsí, snažím se jí dělat podněty - návštěvou pravnoučat, hrajeme pexeso, člověče nezlob se, je schopna dojít v ulici ke Vietnamcovi a koupit 4 věci, raději pozoruji z okna, je úzkostná, všechno si bere, nejvíce jí zajímá, co bude mít k jídlu....kde je moje inteligentní dáma, moje maminka...Velmi mě posílilo, že je nás více, že v tom nejsem sama. Mám bratra, je vážně nemocný a trochu sobec, tak ten mi nikdy nepomohl, ani dobrým slovem, finanční nebo věcnou podporou...nic. Dcery se snaží ale studují, mám ještě extchyni v podobném stavu, tak to trochu zastávají ony...no život žádná sláva. Všem Vám děkuji za příspěvek. Posílilo mě to. Děkuji, děkuji, děkuji.

Velmi děkuji všem přispěvatelům do diskuse. Po smrti mé maminky se na mě během jednoho měsíce obrátilo několik mých známých s prosbou o radu, protože museli začít řešit problémy se svými nemocnými rodiči. Uvědomila jsem si, kolik mě stálo úsilí si přijít na řešení různých situací. Ani ve snu mě nenapadlo, že bude mít článek takovou čtenost. Asi mám štěstí, že žijeme ve Zlíně. Při jednáních na úřadech jsem nenarážela na lhostejnost a netaktnost. Ne vždy to ale platilo o lékařích. Je vidět, že je to velmi aktuální téma.

Dobrý den paní Lancová, mnohokrát Vám děkuji za Váš příspěvek. Vloni jsem se dostala do stejné situace. Pečuji o svou 83 letou maminku. Dopátrat se nějakých informací bylo nad lidské síly. Ve svých 51 letech jsem musela ukončit pracovní poměr. Jedná se o velmi složité rozhodnutí. Svého blízkého nechcete umístit do žádného domova pro seniory, ale při tom musíte z něčeho žít. Žádná instituce mi neporadila. Dosud stále hledám informace. Jednání na úřadech je poměrně zkostnatělé a získat informace je poměrně nemožné. Nevěděla jsem, jak postupovat směrem k úřadu práce a v podstatě to nevím do současnosti. Maminku mám ráda a svého rozhodnutí nelituji. Uvítala bych vstřícnější a kvalifikovaný personál na státních úřadech. Starý člověk pro tuto společnost nic neznamená.

Děkuji za článek, který opravdu dobře informuje. Také já si vážím těch, kdo na sebe vzali tíhu služby o své blízké. Je to opravdu náročné.

Hanko moc pěkně napsané, je tam vše co by pečující měli vědět. Já už to potřebovat nebudu- pečovala jsem 12 roků o maminku,manžel byl TTP tak téměř nepomohl.Rodina mi téměř nepomohla ale já jim ani nepřiznala že už nemohu. Odrazilo se to na mém zdravotním stavu.

Takový závěr života je moc smutny a vyčerpávající zároveň pro nejbližší. Velká poklona , kdo to zvládá. Maminku jsem na sklonku života vozila na Červený kříž a po práci vyzvedavala. Jak dítě do školky. Nemohla být doma sama. Přála si umřít a také se jí to brzy vyplnilo. Takhle by neměl člověk končit.

Moc dobře vím o čem píšete...už 3 roky se starám o tatínka je ležák 85 let a maminku 80 let ta má alzhaimra . Rok jsem běhala s mamkou po doktorech a pak čekali na vyrozumění ze strany posudkového lékaře, ten mamku nikdy neviděl a i když měl zprávu z psychiatrie že mamka nesmí být bez dohledu a potřebuje celodenní péči příspěvek ji zamítli. až po odvolání ,které trvalo 6 měsíců mamce přiznali 4 stupeň.Je to velice smutné , protože mě mamka nepoznává a je jak malé dítě. Zatím ještě chodím do práce na zkrácený úvazek a po dobu co jsem v práci je u rodičů ošetřovatelka . Jsem učitelka v MŠ a miluji svou práci ale budu muset zůstat doma , protože starat se o dva seniory je opravdu velice náročné a bohužel mě z rodiny nikdo nepomůže ....nestěžuji si a nikdy bych je nechtěla dát do nějakého zařízení na to je mám příliš ráda.

Moc pěkný, tím myslím poučný článek. Díky.

Děkuji za článek,objevil se jako na zavolanou. Bývalá kolegyně má nyní těžce nemocnou matku a myslím, že o spoustě informací nemá vůbec tušení. Po neděli se máme sejít a myslím, že informace zde uvedené, jí víc než pomohou. Ještě jednou děkuji.