Trénink nezávislosti. Věc důležitá pro příjemné stáří

Nezávislost je zdravá a prospěšná, někdy ovšem se potřebuje i pomoc od druhých. Zase se to nemá přehánět v obou případech. V prvním se řekne, ta nic nepotřebuje, v druhem, ta je až otravná.

Docela by mě zajímalo jestli to má člověk dáno od přírody myslím tu povahu, nebo, je li to ovlivnitelné. I když je to asi jiná debata...

Miluše M.: docela chápu, že přílišná samostatnost může být problém. Já jezdím poslední roky sama na dovolenou (někdo se musí postarat o moji maminku, tak se s manželem střídáme) a vždycky se těším, že na mě nebude nikdo týden nic chtít. Posledně jsem jela s cestovkou pro důchodce - hrůza - 180 důchodců o mě stále chtělo pečovat, pořád mě litovali, neustále chtěli vtahovat mě do své společnosti. :))))

Nezávislá ve smyslu tohoto článku jsem celý život. Umím si poradit se spoustou věcí – vyměnit pojistky, vypínač, těsnění kohoutku i celou baterii, pracovat s příklepovou vrtačkou, smontovat nábytek… I do kavárny bych šla sama. (Ale ve dvou je to lepší.) Neřídím. Nerada jednám s úřady.

Vždy jsem byla samostatná, to s asi nedá naučit. Jezdím sama na různé zájezdy, dodnes pracuji OSVČ, zařídím si vždy vše potřebné. Na druhé straně mám pár přátel se kterými udržuji kontakty, ráda se setkávám s prima lidmi jako jsou setkávání íčkařů.

Mně zemřel manžel, když mi bylo 43, mladší syn měl 7 a starší 15 a zůstal mi zadlužený dům a povinnost z toho zadluženého domu vyplatit asi devadesát tisíc tehdy manželovu synovi z prvního manželství. Který toto vymáhal i soudně. Kluky jsem vychovala, oba vystudovali střední i vysokou školu, dům jsem splatila, nechala zateplit, vyplatila jsem i toho manželova syna. Pár let jsem neměla auto, jezdila jsem vlakem, autobusem, nákupy jsem nosila v báglu na zádech. Pak jsem si auto koupila, pak další, jsem mobilní, jezdím na nákupy, k lékaři, kam je potřeba. Na zájezdy jezdím sama. Vždy vedle mne někoho posadí, vždy se seznámím. Vedle starobního důchodu jsem měla zaměstnání na DPP ještě do minulého roku. Chodím na U3V, opakuji si angličtinu, němčinu a ruštinu. S vnukem jezdím na jednodenní zájezdy. Jinak chodím plavat, denně ráno a odpoledne nejméně 5 km pěší rychlé chůze, v létě více km na kole. Na balkoně pěstuji rajčata, na předzahrádce léčivky a vyrábím sirupy, tinktury, mazání. Pro fňukny nemám pochopení. Oblíbený člověk asi nebudu. Ale co s tím? Stejně, kdybych si na potkání každému stěžovala a naříkala, kdo mi bude pomáhat? Nikdo. Ta samostatnost a nezávislost není věkem. V okolí znám paní, 88 roků, která se k mé turistické vycházce klidně přidá, šlape jak hodinky. Nenaříká na málo peněz, na bolesti, na nic. Ale stejně stará žena mi nedávno řekla, když nedokázala pochopit, jak si má vyřídit cestovní připojištění, že s ní musím mluvit jako se starým člověkem. To je těžké.

Trenink nezavislosti je dulezity vzdy, nejen pro prijemne stari. A jako s kazdym treninkem je dulezite zacit trenovat co nejdrive. Ve stari uz toho moc nenatrenujeme.

Jsem typ praktické ženské, mám to ve svém znamení Panny určené ☺. Od mládí jsem se ráda točila kolem zedníků a instalatérů, přitom doma jsem nic takového neviděla. Na mateřské jsem si obložila celý kuchyňský kout tak pěkně, že se divil i odborník. Dnes tyto činnosti už přenechávám synovi nebo odborníkům. Myslím si, že jsem dost samostatná, k pohodě mi kromě zdraví stačí popovídání s milým člověkem. Kupodivu to někdy je i naprosto cizí paní, která se se mnou zastaví na ulici nebo v obchodě. Takových žen je více, zdá se mi, že více než mužů. Nevím, je to dost individuální....

Když má žena vážně nemocného partnera, ví že je jen otázkou času kdy bude sama. Jen se snaží na to nemyslet .Ale já jsem to pojala tak,že všechno co dřív mohl dělat manžel jsem se naučila a sebevědomě jsem si myslela,že všechno ovládám. Jenže když už pak manžel nebyl,přišel na řadu internet. Ten vám poradí ve všem,jen musíte vědět,jak se zeptat.A s tou elektřinou-před týdnem mi volali v domě,kde jsem správce / ve 23 hod,už jsem spala/,že nesvítí osvětlení domu a tím pádem také nejde televizní anténa. Tak jsem si jen přehodila župan,vzala baterku a v technické místnosti schůdky a šla zjistit,co se stalo po našich 10.patrech. Závadu jsem odstranila,elektřinu nahodila a šla spát . Dnes není šance zvát na drobné problémy nějaké řemeslníky,není to pro ně lukrativní a tak je důležité,aby jsme si pomohli sami. Mě to vědomí,že si s takovými problémy poradím úžasně obohacuje. A stejně tak si poradím na své chatě,jen zcela výjimečně jdu s prosbou o radu za sousedem,úžasným kutilem . Vlastně mi v téhle fázi života nic nechybí ,jsem absolutně soběstačná.

Myslím, že mám štěstí... Žiju v době, kdy dochází k velmi rychlým změnám. Vývoj technologií, které běžně užíváme letí dopředu. I změna politického režimu a s ní spojené společenské změny... To vše mne donutilo si osvojit spoustu nových znalostí a dovedností. Díky tomu mám šanci být poměrně samostatný..., mám kliku :-)