Na brigádě jsem si přivydělala nějakou korunu a přemýšlím, jak s ní naložím. Je pošmourné počasí, dám si krátkodobý relax v lázních. Ptám se kamarádky, pojedeš se mnou? Mám problémy se zubama. Tak tedy jedu sama autobusem.
V 10.30 hodin se hlásím na recepci lázní, v krátkosti mne odbaví, doporučí zavazadlo ponechat u nich, ještě není převlečena postel. Nevadí, dojdu si k lékaři na rozpis procedur a porozhlédnu se, kam a kdy mám dorazit. Přečtu si kulturní nástěnku, prodej mexické bižuterie, přednáška a promítání o Islandu atd. Vracím se nazpět do recepce, bohužel ještě ne, ťuk do počítače. Tak tedy zajdu si na oběd do lázeňské restaurace. Dávám si polévku, bramborový knedlík se špenátem, hovězí a k tomu malé pivko. Platím asi 120,- Kč a vracím se, bohužel ještě ne, ťuk do počítače. V denním baru se schází mezi procedurama, třeba jen tak, na pokec, nebo kávu, můžete si přečíst noviny, knihy, koukat na celoplošnou televizi, jsou tam pohovky, nikam se nespěchá. Dobře dávám si kávu se zákuskem, platím asi 100,- Kč a po 14.00 hodin se vracím. Bohužel ne, ale dám Vám klíče a jděte nahoru.
V pokoji od stolu mně podává ruku asi tak 45letá paní a omlouvá se, že má kašel a rýmu. Pokládám tašku k posteli a všímám si, že není převlečená. Jó, paní už odjela v 10.00 a ještě tu nikdo nebyl. V tu chvíli do mne "vjel čert", šupy, dupy a těším se, jak "holubici" nadzvednu od počítače. Požaduji formulář na recenzi a v tu chvíli "holubice" opouští dřevěnou ohradu, letí na chodbu, telefonuje a mne diriguje, ať se posadím na pohovku a nikam nechodím. Jak ve škole!
Za 10 minut v doprovodu kurýra ho následuji do výtahu a na pokoj, vše v pořádku! Vyšlo totiž najevo, že úklidová četa nevěděla, že paní odjela předčasně.
Konečně na pokoji, všude rozmístěné obleky, po skříních, po židlích, v koupelně. Paní sedí za stolem u počítače a řeší samé pojišťovací záležitosti. Jednou golfovým míčkem rozbité okno, jindy shořela střecha stodoly atd. V koutku koupelny se mi krčí zubní kartáček s pastou, tak tady se sprchovat nebudu. Odcházím do bazenu, vířivky a sauny. No a věřte, nevěřte, jsem ve vířivce na zádech a chci se obrátit na břicho a prsa, v tom mi proud vyhodí pánev pěkně nahoru a trochu rupne v pravé straně kyčle. Nic se neděje, jdu do sauny. Po dvou hodinách odcházím a říkám si, jak se zabalím a budu spát. Přijdu do pokoje, větrá se a na stolečku u paní leží na talířku rozkrájená cibule a česnek. Paní říká, za chvíli zavřu, podává mi sklenku vína a na čtení životopis Jiřiny B. a ona kouká na televizi. Těšíme se na večeři. Každá jdeme zvlášť, protože samoplátci jsou jinde. Já si sedám ke dvěma ženám z Č. Krumlova a vyprávím, jak paní má kašel a rýmu. Odpovídají, zažádejte o přemístění. Tak se jdu zeptat, nabízí dnes mimo hlavní budovu a zítra jednolůžák připlatit 500,- Kč. Odmítám, chci se ohřát.
Po večeři mně paní vypráví, jak byla u lékaře, aby ji poslal domů se vymarodit, bohužel není možné zkrátit termín, bere prášky. Po usnutí mne probudí silné chrápání, jako když řeže dříví. Vyskočím a říkám, tohle není možný. Paní se probudí, chvíli přemýšlí, potom si odskočí, přichází a povídá, takhle tady nebudeme ponocovat, tady si vemte špunty do uší a kinedril. Hodila do sebe nějaký prášek a spí, aspoň, že ne na zádech, a já mám z toho oči navrch hlavy.
Druhý den jdeme na procedury a paní jde do města, jestli něco nechci. Říkám, jestli anticol nebo hašlerky. Přináší mi obojí, že nic nechce platit. Druhá noc snad byla lepší, píšu recenzi a jdu ji odevzdat a pomalu se s radostí balím domů.
Na autobusové zastávce v čekárně jsem se potkala se dvěma ženami, a tak vyprávím zážitek. V tom do hovoru vstoupí paní a říká, já jsem lékařka, a protože vím, že starší lidé chrápají, vozím si špunty s sebou. Byla jsem ubytována mimo hlavní budovu, a tak si domů vezu virózu.
A je vymalováno!
