O xenofobii s úsměvem IV: Angličané

Věro, je zajímavé jak většina čtenářů dychtí po charakteristice Čechů. Patřím mezi ně a to zvědavostí na charakteristiku Čechů jinými národnostmi , stejně tak jako náhledem na Čechy očima odborníků. Možná bude volání vyhověno třeba závěrečným článkem seriálu O xenofobii s úsměvem. :-)

Ač jsem v Anglii nikdy nebyla, mám pocit, že tahle charakteristika opravdu na Angličany sedí. Mám ráda i jejich detektivky , i když u nich občas usnu. A na líčení o české povaze se moc těším, my jsme unikum.

Vtipné čtení :-).

Dočetla jsem. Pokud bych ještě pracovala, tak bych při jednání s Angličanem přemýšlela, kterou Věrčinu charakteristiku naplňuje nejvíce. :-)

Usmívám se při čtení charakteristiky, při němž se mi v řadě bodů vybavuje můj krátkodobý přítel, vzdělaný typický Angličan (1992). Psala jsem o něm dokonce kdysi v článku Mé léto s Angličanem. V Johnovi opravdu ne dřímal, ale zmítal se, jak píšeš, "nelogický vztah mezi srdcem a hlavou". A hlavně si, tehdy už dost po třicítce, nevěděl rady sám se sebou a s tím, že je samostatný muž a ne maminčin poslušný synek.

Je to psáno pochopitelně s určitou nadsázkou, ale je to velice vtipný pohled na jeden národ. Jsem zvědav na ty ostatní. Měla jsi velice dobrý nápad, Věrko.

Hezká úvaha. Už se těším na další díl, to si počteme a dozvíme se něco o sobě.

Vážení a milí, ač je to uvedeno na konci každého příspěvku i v úvodu k celému seriálu, opakuji: Autorkou nejsem já, ale vždy příslušníci daného národa. Já pouze vybírám a opisuji věty z knížek. Češi budou příště. Váš zájem mě samozřejmě těší. Ivanko, opět s tebou souhlasím. :-)

Sumasumárum k nim sympatie moc necítím, v podstatě to jsou obyčejní srabi. Sobce a pokrytce opravdu nemusím. Stačí mi ti, co jsou tady. Ale hezky jsi to sepsala. :-)

dodatek k mému příspěvku níže: strašně by mne zajímalo, jestli by to taky byla taková sranda... :-))