FOTO: Jana Šimonová

Jak jsem ke svému psu Attilovi přišla

23. 2. 2020

Soutěž - Mazlíčci

Autor: Jana Šimonová

Hodnocení:

(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 24.2.2020 08:53

Krásné povídání a vzájemné obdarování panička i pejska. Tento leh se nazývá rozhodit kotlety a pejskové tak činí v absolutním bezpečí a spokojenosti.

Zuzana Pivcová 23.2.2020 19:31

Moc hezké setkání. Někdy se budoucí páníček s pejskem nebo kočkou takhle na první pohled "najdou". Do útulku s krmením chodívá moje sestra, já se tomu bráním, protože těžko snáším pohled na ta čekající zvířátka.

Eva Mužíková 23.2.2020 19:17

Jani, článek mne potěšil, klidně mohl být i delší. Jelikož se pohybuji v útulku velmi často, takové vítací okamžiky prožívám. Těším se na další Vaše vyprávění.

Naděžda Špásová 23.2.2020 16:32

Jano, moc hezky jste to napsala. Pejsek na titulce je kouzelný, takhle odpočívají i naši dva kluci. (◕ᴗ◕✿)

Jitka Hašková 23.2.2020 15:45

Hezký příběh.

Marie Seitlová 23.2.2020 14:03

Pěkný článek.

Dana Puchalská 23.2.2020 11:50

To je krásný a úsměvný článek. Děkuji.

Libuše Křapová 23.2.2020 09:43

Jano, to je krásné povídání :-) Vy i Váš dlouhojmenný pejsek Attila jste si tím získali i mne :-)

Zpět na homepage Zpět na článek