FOTO: autor

Zrození neznámého autora

21. 2. 2020

Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Kollinová 21.2.2020 11:20

Jak jsem četla řádek za řádkem vnímala jsem je jako upřesnění vlastních pocitů, přání a představ od chvíle, kdy jsem dostala první krásně ilustrovanou knihu pohádek nazvanou Krása nesmírná, následně knihy Rybaříci na Modré zátoce a Poznáš je když kvetou? Zaskočila mě dokonalá analýza čtenáře, jako by mě Jan Z. znal a věděl, co jsem od oněch dětských knih až do nynějšího seniorského věku podvědomě vnímala, ale neuměla definovat. Bohužel, můj vývoj stagnoval ve fázi čtenáře. Děkuji autorovi za velice zajímavý článek.

Zdenka Soukupová 21.2.2020 10:52

Honzo, máte pravdu, asi je to tak, ale asi jen u naší generace. I když já jsem skončila "jen" u toho čtení, psaní se ve mně neprobudilo (zatím?). Ale mám obavu, že z dnešních prvňáčků moc čtenářů a pisatelů nebude, vidím to na svých vnoučatech. I přes mé snahy občas si společně něco přečíst, vyhrávají tablety a notebooky, bohužel.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá