Rodinný život kočky Zuzany
Ilustrační foto: pixabay.com a autorka

Rodinný život kočky Zuzany

20. 2. 2020

Zuzana byla hezká mourovatá kočka se zlatýma očima a bystrým pohledem. Přinesla jsem ji jako malé koťátko své malé dceři, která po kočičce velmi toužila. Já jsem od dětství měla také vždy nějakou kočičku.

Můj první kocour, kterého si pamatuji, se jmenoval Vašek a vstoupil do rodinných dějin. Vyprávěla jsem jí o něm, a proto také zatoužila po kočičce. Byla jsem ráda, že se jí zvířátka líbí, a slíbené kotě jsem jí přinesla.

Kotě jsem vypustila v pokoji na zem a čekala, co udělá. Trochu se rozpačitě rozhlédlo, vběhlo pod skříň a my měli do večera co dělat, abychom je dostali ven. Nakonec miska s mlékem a kousky syrového masa to vyhrály a kočička Zuzanka, jak jsme ji s dcerou pojmenovaly, se přestala bát a šla zkoumat okolí a vše pečlivě očichala. Nechali jsme ji v klidu a za chvíli jsme zjistili, že blaženě usnula v postýlce pro panenky k nemalé radosti dcery. Tak začal spokojený život celé naší rodiny i s kočkou. Rostla jako z vody, dobrá strava a zahrada jí šly k duhu. Občas jsem musela řešit i malé krize společných her Zuzky s dcerkou, to když se Zuzana uvelebila v pokojíčku pro panenky a nechtěla ho dobrovolně opustit ani přes protesty své malé paničky.

Za rok, když Zuzka dospěla, našel se v sousedství velký černý kocour, kterého mi hned představila. Jednoduše ho vzala k nám domů ke své misce, a tak jsem krmila i kocoura. Choval se ale jako džentlmen, nikdy nic nekalého neprovedl. Sedávali spolu na sloupku u vchodu, čistili si vzájemně kožíšky, zkrátka velká láska. 

Brzy jsem zjistila, že nové přírůstky na sebe nenechají dlouho čekat a připravila jsem Zuzance "porodnu". Vystlala jsem pohodlnou krabici dekou a ručníky a předvedla své dílo Zuzaně. Opatrně do ní vlezla, očichala ji a lehla si tam. Tím byla kolaudace schválena. Pár dní se nedělo nic, ale asi třetí den mě babička vítala při příchodu z práce slovy: "To je dost, že jdeš, Zuzana chce rodit a čeká na tebe". Tak jsem se stala i porodní bábou.

Sedla jsem si k ní, ona hupla do krabice, trochu jsem ji pohladila a za chvíli již v krabici vrnělo první kotě. Měla celkem tři. Pečlivě je olízala a ujala se svých mateřských povinností. Už mě nepotřebovala. Koťata jsme odchovali, dvě jsme rozdali a kocourka jsme si nechali. Když povyrostl a mohl už běhat po zahradě, objevil se jeho otec a pravidelně si s ním i se Zuzanou hrál. To mě překvapilo, protože jsem nikdy o podobné činnosti "kocoura - otce" neslyšela. Nešťastnou náhodou jsme o Zuzanu přišli a nám zbyl její syn, s kterým si i nadále, až do dospělosti, chodil hrát jeho otec.

Je vidět, že i kočky mohou vést rodinný život, mají-li k tomu podmínky.

Soutěž - Mazlíčci
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
To je miloučké ...
Irena Mertová
Hezké povídání o kočkách. Naší dceři zase jeden z kocourů (Čert) okupoval Barbie auto, nacpal se tam celý...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?