Onkoložka Petra Garnolová: Všichni chceme žít co nejdéle, medicína však není všemocná

Jitka Hašková: souhlasím s vámi. Pokud už není pro co a pro koho žít, je dál cesta tímto světem dlouhá a zbytečná. Někdy až smutná, když člověk pořád slyší nadávky na nadbytečné důchodce.

Souhlas s Marií M., a nejen s ní. Na rozdíl od Jitky H., mám stále obrovskou chuť žít a prožít toho hodně, vyzkoušet nové věci, odvážit se jít do neznáma (ovšem bezpečně!), pomáhat jiným, projevovat se... Lidé dokáží prožít klidné stáří spokojeně jen ve vlastní domácnsoti a maximálně na zahrádce s vnoučaty, já patřím k lidem, které by to nestačilo. proto píšu články, běhám a jezdím na kole i v cizině, studuji na VŠ (ne v univ. 3. věku), teď jsem na měsíc na stáži v Krakově...Asi hyperkativní jedinec. :-)

Když jsem podstoupila operaci vaječníků a následnou chemoterapii v Brně na Žlutém kopci setkala jsem se sympatickými mladými i starými pacienty. Bylo mi jich hrozně líto, na některých bylo vidět, že se do života už asi nevrátí. Na pokoji se mnou ležela paní, které se v ty dny narodilo první vnouče a ona ale nevěděla, jestli ho uvidí vyrůstat - měla vodu až v plicích. Medicína u nás je na té nejvyšší úrovni. Měla jsem rakovinu 3.stupně a přesto už 15let žiju. Někdo se diví proč to neustále opakuji, je třeba to opakovat. Věř a víra tvá tě uzdraví - to je můj případ. Škoda, že oba dva mladí doktoři, kteří mi zachránili život pracují v Německu. Všem nemocným přeji uzdravení a hledejte si v okolí jen ty pozitivní příklady.

Vážím si velmi lékařů,, kteří dělají nelehkou práci a často dokáží zázraky. Lidský život nelze do nekonečna prodlužovat. Za sebe jsme hodně zodpovědni my sami i když je spousta aspektů , které nás přivedou do těžké zdravotní situace, která nekončí vždy šťastně. Nejvíce mě dojímají osudy dětí, proč ony ? Život dospěje neúprosně jednou ke svému konci, také si jen přeji, abych byla soběstačná až do samého konce.

Přestože si práce každého dobrého lékaře velmi cením, nemohu si odpustit poznámku, že nejen narození a smrt jsou přirozenou součástí lidského života. Jsou jí i nemoci, které si většinou přivodíme sami tím, že na přírodní zákony moc nedáme, kde můžeme, tam je obcházíme a pak se divíme, že onemocníme. Každá nemoc je upozorněním, že něco ve svém životě děláme špatně. Ne ze zlé vůle, ale z nevědomosti. To je také jeden z důvodů, proč se některé nemoci vracejí, nebo bývají nahrazeny ještě horšími. Spoléháme na lékaře, kteří nám mohou podat pomocnou ruku, ale vyléčit se musíme sami. A to bez ohledu na to, jak dokonalá je současná medicína. Tolik skvělých léků už bylo vyrobeno! Z toho vyvozuji, že by mělo nemocných ubývat, jenomže stále přibývají. Proč asi? Delší život určitě není jediným důvodem. Pomáhá-li paní doktorka lidem, kteří už jsou na odchodu, dělá stejně záslužnou práci jako porodníci, kteří jiné na tento svět pomáhají přivést, ne-li záslužnější. Tak ať ji těší a daří se.

Osud kazdemu urci kdy skonci jeho zivotni cesta, byt sobestacna do smrti presne jak pise J.H.

Sympatická paní doktorka. Vybrala jste si těžký obor, o to víc vám úsměv sluší.

Všichni chceme žít co nejdéle? Co to je "co nejdéle"? Ve svých 12-i letech jsem si nedokázala představit, že mi někdy bude tolik, co mi právě je. Nechci žít "co nejdéle" za každou cenu. Chci žít kvalitně, bez nemocí a bez bolestí. A jak dlouho? To je snad věc přírody anebo Pána Boha.

No dobrý až do toho okamžiku kdy čekáte na nějaké vyšetření 1 až 4 měsíce. Děkuji, už jsem za tu dobu mrtvý.

Nechci žít dlouho, když jsou přátelé všichni mrtvi. Chci být soběstačná do smrti. Už by mi nevadilo umřít.