Bydlí u nás nové kotě. Je to holka a dostala jméno Pepina. Včera totiž strašně vyváděla, motala se mi pod nohama, pištěla, mňoukala a vynucovala si mazlení. Když jsem o ni už po xté zakopla, okřikla jsem ji “Nech už toho, Pepošu,” a až pak jsem si uvědomila, že Pepošek to není. Kocourek Pepoš šel někam do světa loni na jaře, prostě se ztratil. Tohle kotě, až na barvu srsti (Pepošek byl černý, tohle je černobílé), je mu hodně podobné. Chundelaté, až se mu v srsti dělají chuchvalečky, kulatá očka, praštěné se splašenými nápady, drzé, hravé, mazlivé. Třeba mi sem Pepoš poslal dceru na výchovu.
Prostě žije tu s námi kotě Pepina a Ferda je z ní občas na mrtvici. To si třeba starý pán ustele pěkně ve stínu a spokojeně pospává, když najednou ho něco tahá za ocásek. Nebo dostane tlapkou po nose. Když vstane a ožene se po tom dotěrném stvoření čumákem, spadne to hned na záda a ohání se všemi čtyřmi. A ještě k tomu má prcek své zvláštní jídlo, ke kterému Ferda nemůže. To mu asi vadí ze všeho nejvíce, protože jinak si hraje docela rád.
Pepina totiž první dny žrala jen granule pro dospělé kočky. Moc jí to sice zřejmě nechutnalo, ale nic jiného doma nebylo. No co, když nedala vědět předem (přišla si jen tak odněkud z neznáma a prý se jí u nás líbí), nemohla jsem se na její návštěvu přichystat. Ať je ráda, že jsem ji nevyhodila, ne? Včera jsem jí ale koupila už něco lepšího. Aby jí to nesežraly kočky dospělé a Ferda zbytečně nežárlil, krmím ji zvlášť, v předsíni. Poprvé si místnost jen prohlížela a na misku s jídlem jsem ji musela upozornit. Žrala, až jsem se rozhlížela, co to kde praská. To jí tak praštělo za ušima, protože v misce měla měkké kousky.
Chvilku jí to trvalo a tak jsem zatím nechala dveře z předsíně do pokoje otevřené. To abych měla přehled, jak je s jídlem daleko a nevyváděla tam pak neplechu. Samozřejmě jsem na ni zapomněla, vzpomněla jsem si, až když začala podezřele lítat záclona na prosklených dveřích na dvůr. Mazala tedy ven.
Odpoledne jsem vyběhla pro zelenou petrželku – a ejhle. Jen vrzly dveře, Pepka byla uvnitř a hledala misku. Dostala tedy krmení po druhé a vysvětlila jsem jí, že základy slušného chování vyžadují, aby napřed zaklepala. Domluva nepomohla, holka se nažrala, a že chce ven, dala zase vědět taháním za záclonu. Pak svůj útok na předsíň zopakovala ještě jednou večer, když jsem šla venčit psa. Chtěla jsem jí v průniku zabránit nohou, ale tak sebou mrskla, že jsem byla bez šance. Prostě se musela napřed nakrmit a basta.
Dnes ráno jsem vstala, roztáhla žaluzie a šla si dělat snídani. Najednou cosi slyším – někdo klepe na okno? Jo, houby! To za prosklenými dveřmi stála Pepina a nějakým způsobem se jí podařilo zaklepat a tak mne upozornit, že má hlad.
Že by to byla opravdu Pepoškova dcera? A že by moje výchova nesla ovoce? Přece zaklepala!
No, ještě ji musím naučit slušně pozdravit.
FOTO: autorka
Výchova koček v Česku
16. 2. 2020Soutěž o domácích mazlíčcích mne přiměla k vyhledání svých starších článků o zvířatech na Matyldě. Tohle je jeden z nich - napsala jsem ho v létě roku 2017.
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
Libuše Křapová
12.5.2021 12:51
Aleno :-) Jsem ráda, že jsi našla cestu na mé stránky a příběhy. Možná ještě víc než jen to, že se ti mé příběhy líbí :-)
Libuše Křapová
17.4.2020 17:36
Oldřichu, ano. U té první se to trochu nepovedlo a budou mi oko doupravovat laserem - už to mělo být před pár týdny, korona to oddálila.. A tojsem si oko rozhodně nemnula :-) Díky za vcítění :-)
Oldřich Čepelka
17.4.2020 16:57
(Libuše, to je š. z.? Tam se velmi doporučuje asi dva týdny mezi oběma očima. Aby se jedno oko trochu zhojilo a aby byla jistota, že - kdyby se náhodou něco stalo - nepřijdeš o zrak. Asi budou třeba pořád kapky do očí a pozor, aby sis ho nemnula příliš, mohlo byto bolet nebo tlačit či se dokonce pohnout.)
Libuše Křapová
1.4.2020 22:49
Olinko, byl to tady v domě můj první kocourek, mazlivé, milé a učenlivé kotě. Od té doby jsem už měla koček více, ale takového jsem už nepotkala :-(
Olga Štolbová
1.4.2020 22:18
Ahoj Libo, příběh moc hezký, o zvířátkách čtu ráda. Ale ten Matýsek …? Nějak mě zamrazilo.
Jan Zelenka
14.3.2020 14:04
Líbo, krásné zvířecí povídání. Ta zvířátka při všech starostech s nimi, nám přece jen zpříjemňují život.
Libuše Křapová
18.2.2020 21:28
Ano, souhlas, Soni. Také jsem už měla koček moc, a každá byla jiná. Nejraději jsem měla kocourka Matýska. Byl maličké pohozené kotě, můj první kočičák tady v domku. Napřed se bál vylést i z hromady dříví na dvoře, jak byl vyděšený, mávala jsem mu pře nosem miskou s mlékem, abych ho odtud dostala. A po pár dnech za mnou běhal jako pejsek. Pak po nějaké době šel navštívit sousedovic psa - a ten bohužel neměl pochopení.
Soňa Prachfeldová
18.2.2020 16:44
Co kočka, to jiná povaha. Máme nalezence Mikeše, byl smutný, opuštěný zanedbaný, jako kotě, dostala jsem ho z toho, nenechá se oéd nikoho pohladit jen od nás nejbližších, bude mu 8. Syn přivedl opuštěné zanedbané kotě Micku, je moc přítulná a uřvaná a děsný lovec. Máme ještě Maxe, ročního kocourka, tedy není můj, ale přivlastnil si mě. A s Mickou si nepřijdou na jméno. Nesnáší se, zatímco Mikeš oba dva ignoruje a hledí si jen svého. A žárlí na Maxe, který za mnou chodí všude. Moc hezké Libuško.
Zpět na homepage Zpět na článek
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden
Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.
AKTUÁLNÍ ANKETA
S kým letos prožijete Štědrý den?