Výchova koček v Česku

Aleno :-) Jsem ráda, že jsi našla cestu na mé stránky a příběhy. Možná ještě víc než jen to, že se ti mé příběhy líbí :-)

Bez koček, psů a dětí by mi bylo smutno. Hezký příběh.

Oldřichu, ano. U té první se to trochu nepovedlo a budou mi oko doupravovat laserem - už to mělo být před pár týdny, korona to oddálila.. A tojsem si oko rozhodně nemnula :-) Díky za vcítění :-)

(Libuše, to je š. z.? Tam se velmi doporučuje asi dva týdny mezi oběma očima. Aby se jedno oko trochu zhojilo a aby byla jistota, že - kdyby se náhodou něco stalo - nepřijdeš o zrak. Asi budou třeba pořád kapky do očí a pozor, aby sis ho nemnula příliš, mohlo byto bolet nebo tlačit či se dokonce pohnout.)

Olinko, byl to tady v domě můj první kocourek, mazlivé, milé a učenlivé kotě. Od té doby jsem už měla koček více, ale takového jsem už nepotkala :-(

Ahoj Libo, příběh moc hezký, o zvířátkách čtu ráda. Ale ten Matýsek …? Nějak mě zamrazilo.

Líbo, krásné zvířecí povídání. Ta zvířátka při všech starostech s nimi, nám přece jen zpříjemňují život.

... vylézt ...

Ano, souhlas, Soni. Také jsem už měla koček moc, a každá byla jiná. Nejraději jsem měla kocourka Matýska. Byl maličké pohozené kotě, můj první kočičák tady v domku. Napřed se bál vylést i z hromady dříví na dvoře, jak byl vyděšený, mávala jsem mu pře nosem miskou s mlékem, abych ho odtud dostala. A po pár dnech za mnou běhal jako pejsek. Pak po nějaké době šel navštívit sousedovic psa - a ten bohužel neměl pochopení.

Co kočka, to jiná povaha. Máme nalezence Mikeše, byl smutný, opuštěný zanedbaný, jako kotě, dostala jsem ho z toho, nenechá se oéd nikoho pohladit jen od nás nejbližších, bude mu 8. Syn přivedl opuštěné zanedbané kotě Micku, je moc přítulná a uřvaná a děsný lovec. Máme ještě Maxe, ročního kocourka, tedy není můj, ale přivlastnil si mě. A s Mickou si nepřijdou na jméno. Nesnáší se, zatímco Mikeš oba dva ignoruje a hledí si jen svého. A žárlí na Maxe, který za mnou chodí všude. Moc hezké Libuško.