Babi, půjčíš mi peníze? Senioři často řeší finanční problémy svých dětí a vnoučat

Evo co jsou podle Tebe "mnohem důležitější vztahy mezi oběma stranami."? To není výchova?

Aleno já si myslím že to, jestli si syn či dcera řeknou o finanční výpomoc v případě vážného problému není otázka výchovy. Naopak, mají li rodiče a děti díky spravné výchově mezi sebou příkladný vztah, neměly by děti mít obavy se rodičům svěřit. Měřítkem spravné rodičovské vychovy neni podle mne to, zda v případě problémů o pomoc požádají, ale to, jaké jsou další, mnohem důležitějši vztahy mezi oběma stranami.

Zalezi na situaci a duvodech pujcky, zatim jsem nebyla pozadana, ale kdyz vim, ze si na neco potomci setri tak rada prispeju podle moznosti, ale nerozdavam nevim kdy mne moje zdravi pozada o financni prispevek na leky, lazne a dalsi potreby.

U nás se to ještě nestalo,že by mladý ať už syn,či vnuci si přiši půjčovat peníze.Záleží to na výchově.Ale pokud by se stalo a potřebovali by,určitě bych je neodmítla.I když my s mužem jsem si peníze nikdy nepůjčovaly.

Plně souhlasím s Evou i Elenou. Také mě děti nezneužívají, ale když si chtěl vnuk brát půjčku na své vzdělávání, tak jsem mu to rozmluvili a půjčila mu potřebnou částku. Jak si začal vydělávat,tak to v brzké době splatil. Myslim, že si máme v rodině pomáhat navzájem.

Líbo, mám to podobně, dceři "jsme pomohli", když se svěřila, že je v nouzi, stát se může ledacos. Naopak syn, ze svých skromných poměrů, pomohl mně, když jsem řešila majetkové poměry kolem rozvodu a nezbývalo mi ani na základní potřeby. ANO, "Nic není jednoznačné, jsou děti rozmařilé a děti zodpovědné."

Vím, že kdyby mé děti potřebovaly a o pomoc si řekly, bylo by to jen z opravdové existenční nutnosti, ne z rozmařilosti. Svého času jsem dceru podporovala, i když si o to sama neřekla. Teď je ona snad už za vodou - a mne podporuje sám a z vlastního rozhodnutí syn. Bez jeho dobrovolné pomoci, ke které se rozhodl sám a z vlastního uvážení, bych si nemohla dovolit všechny ty výlety jako dosud. Nic není jednoznačné, jsou děti rozmařilé a děti zodpovědné.

Evi, s tvým názorem se ztotožňuji. Nejsem babička-kasička. Děti ani vnuci nás nezneužívají.

Příspěvek 10:11 patří těm sobeckým a závistivým z článku a jim podobným. "Lehko nabýt, lehko pozbýt.", toto vždycky platilo,platí a platit bude. Co dnes některým mladým říká pojem "trvalá hodnota", když je jim bližší, "po mně potopa".

Jedině snad, jak kdysi dávno v rozhlasovém silvestrovském pořadu řekl Ivo Niederle, "odstěhovat se ke klokanům a naučit se od nich skákat s prázdnou kapsou" :-)