Hledá se ideální partner ve vyšším věku. Dá se vůbec takový najít?
Ilustrační foto: ingimage.com

Hledá se ideální partner ve vyšším věku. Dá se vůbec takový najít?

10. 2. 2020

Nechceme být sami. Nebojíme se zkusit ještě nějaký nový vztah. Láska kvete v každém věku. Tyto věty čím dál častěji zní mezi seniory. Zároveň s nimi však zaznívá i následující: Hledám partnera jen na vycházky a do společnosti. Nechci už s nikým bydlet v jednom bytě. Nechci se o nikoho starat.

Když se řekne ideální partner pro ženu vyššího věku, většina dam, které žijí samy, mají jasno: Vdovec v dobré fyzické a psychické kondici s vlastním bytem, s vyřešenou minulostí, který nebude očekávat společné bydlení, natož péči. Hledám muže, se kterým budu moct chodit do společnosti, cestovat, trávit příjemné večery, ale nadále si každý zachováme své bydlení. Seniorky dokonce už mají pro tyto vysněné partnery označení: Muž na ven, ne na doma.

Potíž je v tom, že najít takového muže je něco jako výhra v loterii.

„Nedovedu si představit, že bych ještě někdy s někým bydlela v jednom bytě a sdílela všechny intimnosti, které soužití muže a ženy obnáší. Nechci, aby vedle mě někdo chrápal a dělal i horší věci. Nechci prát zažloutlé spoďáry a sbírat po bytě ponožky. Nechci kolem nikoho skákat. Představuju si přítele, kamaráda, se kterým si vyrazíme do společnosti, na hory, na dovolenou. Pokud by se vztah vyvíjel dál, nevylučuji intimní sblížení, vůbec ne. Ale ve formě randění, návštěv. Bydlet bychom ve vyšším věku měli už nadále každý sám,“ říká pětašedesátiletá Zlata, učitelka, která před deseti lety ovdověla. Dlouho si myslela, že už bude žít navždy sama, ale čím dál častěji ze svého okolí slýchala, že by si měla zkusit najít známost. Vypadá skvěle, ráda chodí po horách, cvičí, má krásné husté vlasy,  takže se za ní dosud muži otáčejí. Jenže ona svého manžela velmi milovala, strávila s ním léta utrpení, kdy bojoval s těžkou nemocí, a z případné nové známosti má obavy. Přesto čím dál častěji mluví o tom, že v penzi nechce být sama, že by ráda našla někoho, s kým poslední etapu života příjemné stráví. A tak zkouší hledat přítele na seznamkách.

Jenže její ideální muž pro vyšší věk se tam zatím nevyskytuje.

„Jeden se chtěl hned nastěhovat, evidentně měl problémy s bydlením. Byl urputný, stále se mi cpal do bytu, tak jsem to rázně ukončila. Druhý se hned při první návštěvě u mě rozvalil do křesla, povolil si pásek, vyvalil břicho a vypadal spokojeně. Zdálo se, že se už nikdy nezvedne. Snědl vše, co jsem připravila, a zřejmě čekal, že kolem něj budu dál poskakovat. Také jsem to ukončila. Třetí byl fajn, líbil se mi. Bývalý učitel, vzdělaný, vdovec, o pět let starší. Jen bydlel na druhém konci města a asi po dvou měsících řekl, že je to nepraktické. Že bych se mohla nastěhovat k němu, můj byt bychom pronajali a z výdělku bychom mohli cestovat a žít. Takže pragmatik, který by si užíval za pronájem z mého bytu. Nevím, zda bych se dokázala k někomu nyní přestěhovat. Jsem zvyklá na své věci, na svůj byt. Nechci začínat nový život, chci si zpříjemnit ten stávající,“ vypráví Zlata.

„Když se ptáme lidí, co je ve vyšším věku trápí nejvíce, říkají, že je to samota. Samotu označují za větší problém než nedostatek financí či zdravotní problémy,“ uvedla socioložka Lucie Vidovičová. Ze samoty seniorů se stalo velké téma, mluví se o něm, je probíráno v médiích. Není divu, že mnozí lidé, kteří se blíží seniorskému věku nebo už v něm jsou, mají ze samoty strach a snaží se najít si přítele, přítelkyni. Zkrátka, udělat něco pro to, aby sami nebyli.

„Nevím o seniorovi, který by hledal krátkodobý flirt nebo známost na jednu noc. Většina z nich hledá parťáka, se kterým může něco prožívat, popovídat si. Pak takový vztah může přerůst v něco intimnějšího. Myslím, že takto si většina seniorů představuje známost,“ uvedla terapeutka Jana Tamchynová. Tvrdí, že mnoho osamělých mužů vyššího věku hledá ženu, která pro ně bude zároveň důvěrnicí, a že takových je více než těch, kteří hledají ženu do role pečovatelky. To, že staří muži od nových partnerek očekávají především servis, je mýtus a mnoho mužů se kvůli tomu zlobí.

„Já bych velmi rád poznal ženu, se kterou si budu mít co říct. Která by za mnou třeba přijela na mou chatu, vyrazili jsme na procházku, k moři. Já rád chodím, jsem turista, rád jezdím na řecké ostrovy. Někdy se cítím sám, rád bych se o zážitky dělil, povídal si. Rozčiluje mě, když někdo muže v mém věku líčí jako dědky, kteří si dávají inzeráty, protože hledají ženskou, která se o ně na stará kolena postará. Já bych chtěl kamarádku, která má vlastní život, vlastní bydlení a pouze bychom spolu trávili příjemné chvíle,“ tvrdí čtyřiašedesátiletý, řadu let rozvedený Tomáš. Nedávno se s jednou dámou seznámil a tak teď čeká, jestli se mu jeho představy splní.

Kdo se tedy snaží nalézt ve vyšším věku partnera, partnerku, měl by zapomenout na mýty a předsudky, které jsou se seznamováním seniorů často spojovány. Ne každý muž hledá pečovatelku, ne každá žena je zoufalá chudinka, která o někoho pečovat chce. Ne každý muž je podvodník, který chce starší dámu obrat o úspory, ne každá starší dáma si hraje na mladici a chce v penzi vymetat plesy a divadla.

Jedno ale postarší hledači spřízněných duší mají společné: Rádi by si každý nechali vlastní bydlení a vztah provozovali na kamarádské bázi, v podstatě něco jako randění v době, mládí, když ještě bydleli u rodičů. Do kina, na vycházku, rozloučení a šup domů. Vlastní bydlení, vlastní finance, vlastní život.

No a pak, časem, pokud to randění bude příjemné, se může vidět co dál. Může, ale nemusí.

vztahy a sex
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Antonín Nebuželský
Zatím toto neřeším, jen teoretizuji.myslím si, že to bude jako s tím starým psem, který se ty nové kousky nenaučí, do toho dospělé děti a jejich děti... Znám snad jediný případ, kdy to funguje?, protože muž nemá svoje děti a chodí jen občas. Ale ani dlouholetý svazek není žádná růžová zahrada ".
Marie Faldynová
Být sám nebo být s někým? Oboje má výhody a nevýhody. Souhlasím s tím, že čím je člověk starší, tím má menší chuť se někomu přizpůsobovat. A dnešní pohodlný svět nenutí muže, aby hledal někoho, kdo umí knedlíky a vyprat. Nenutí ani ženu hledat někoho, kdo by jí živil. Asi hodně záleží na povaze. Introvert by se zbláznil z někoho, extrovert by šílel z toho, že je sám...
Eva Kopecká
Neviděla jsem Teorii tygra. A vůbec se myslím v příspěvku nedotýkám mého manželství. Jen říkám a stojím si za tím, že čím je člověk starší, tím míň je schopen a ochoten ke kompromisům. A vůbec netvrdím, že já jsem ta bezchybná. Je pouze moje volba, zda chci s někým trvale sdílet domácnost. Prostě to tak nechci. Asi právě proto, že jsem se v manželství musela pořád přizpůsobovat jen já. Vyhovuje mi to občasné vídání. Navíc to má i výhodu v tom, že existencí toho pána má člověk tak nějak zajištěno, že se mu nikdo další nebude cpát do života. Ano, namítnete, že je to ošklivě řečeno. Možná ano....ale ne každý chce s někým žít.....
Jitka Caklová
Tedy, nic proti Vám paní Kopecká nemám, jen se mi při čtení Vašeho příspěvku vybavilo jednání čtyř generací žen ve filmu Teorie tygra. Každý máme své vidění, muži na ženy, ženy na muže a ve většině případů, když vznikne problém, tak chyba je v tom druhém, jak jinak, že? :-) S prvním manželem jsem se po 26ti letech rozvedla jen proto, že měl po odchodu dospělých dětí z domova, jiné představy o dalším životě, tak jsem mu to jen umožnila, ale křivého slova bych proti němu neřekla. Ale přece jen, díky tomu, jakého chlapa mám nyní doma, tak chlapy vidím v poněkud lepším světle :-)
Eva Kopecká
Sympatický článek, sympatické reakce. My single ...sátníci už rozhodně novou rodinu zakládat nehodláme, vytvořili jsme si vlastní zázemí, které nám vyhovuje, máme rádi své pohodlí a vážíme si soukromí, v němž většinou bydlíme. Znám tedy i také, kdo mají děti ve věku svých vnoučat, jejich věc, ale neměnili bychom myslím většinou, jsme-li tak spokojeni. Myslím, že už nejsme ochotni ani schopni takových kompromisů, jako zamlada. Nehodláme se dělit o to, co je naše, v čem bydlíme, nechceme to kvůli někomu měnit, nenecháme se do něčeho tlačit. Je s podivem, že člověk někdy pozoruje, že snad za celý život neměl tolik zájemců a tolik příležitostí k novým mezilidským vztahům, jako když jak říkal pan Horníček, který definoval počátek života "když chcípne pes a děti vypadnou z domu". Na druhou stranu - stojí fakt, že nežijeme sama to, abychom zcela překopali životní styl, zvyklosti, koníčky, vídání se s rodinou, dělení práce a odpočinku, atd....? Když to vezmeme zleva i zprava, máme čas vyplněn a nejsme schopni při všech aktivitách, nebo naopak když jsme zvolnili ve všem to životní tempo, při ubývajícím elánu a to zdraví taky už není, co bylo, k trvalému spolužití s nově potkaným partnerem. Ano, vídání se, občasné, s člověkem, který nám je blízký, proč ne, to nám vyhovuje. Ovšem poslouchat, kam zase jdeme, kdy přijdeme, proč nás to pořád baví, co bude k jídlu, zda pojedeme na naši nebo partnerovu zahradu - k tomu nemáme vlastně žádný důvod. My taky nikoho nestrkáme do svojí formy. Chceme spát, kdy chceme spát my, jít ven, kdy se na to cítíme a připravit si něco do práce nebo uvařit dětem nějaké překvápko, když máme chuť. Už se prostě nedokážeme tak ochotně a pružně podřídit...A zase - je to jen a jen naše volba. Má cenu, abychom nebyli sami jen pro dohady, jaký program se dneska pustí a kdo půjde zítra nakoupit? Aniž bych jakkoli znevažovala kvalitní soužití dvou ve věku kolem důchodu a někoho se nedotkla, nijak mě neláká představa, že mě na nákup dovezl navztekaný penzista, který počítá minuty, kdy tvrdne v autě čekáním na mě, až domů se se mnou bude hašteřit, že jsem nekoupila, nač měl chuť, neuklidí si po sobě oblečení, ač ví, že mě tím přivádí k šílenství, típne pravidelně cigarety do mých truhlíků na balkoně, aby mě naštval a rozmrzele bude v bytě překračovat hračky mých vnoučat s průpovídkami, že u mě jsou často a že mají těch věcí moc, neuklidí po sobě ani talíř a bude dělat, že nevidí binec, co po sobě nechal v koupelně.....děkuji...nechci.
Jitka Caklová
Tedy "mně" :-)
Jitka Caklová
Pochopila jsem jak si to myslela, to byl jen příklad na odlehčenou :-). Mě se také nelíbilo, když se z počátku manželovi (pro neznalé Radkovi) na mě něco nelíbilo a řekl: "Ty už seš jako bejvalka, ta taky......", tak to mě tedy vždycky dostalo. Je fakt, když už nějaké vztahy byly a je co srovnávat, tak ve vyšším věku cesta ke spokojenému soužití je docela tvrdý oříšek a jsem moc ráda, že nám se ho podařilo rozlousknout.
Zuzana Pivcová
Nemyslela jsem tím nějakou bokovku, na tu volný skutečně být nemusí. Myslela jsem to ve smyslu hledání nového partnera, když je člověk sám. Že by měl být v sobě, ve svém nitru volný pro nový vztah. Pokud stále myslí na někoho minulého. těžko se s někým dalším seznámí, má kolem sebe bariéru.
Danka Rotyková
Od 53 let jsem sama. Nehledala jsem dalšího partnera, protože jsem kolem sebe měla spoustu lidí, ale žádného volného muže, který by si mne "všimnul". Na druhou stranu jsem byla ráda, že jsem svobodnější. Kamarádský vztah dvou lidí v seniorském věku je moc fajn, ale oba to tak musí opravdu chtít. Někdy jeden z páru to kamarádství vidí jako prvni krok k sestěhování a ...
Jitka Caklová
Zuzko a co takhle jako ve filmu, "Nebožtíci přejí lásce", který se líbil 90ti % lidí :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.