Hledá se ideální partner ve vyšším věku. Dá se vůbec takový najít?

Zatím toto neřeším, jen teoretizuji.myslím si, že to bude jako s tím starým psem, který se ty nové kousky nenaučí, do toho dospělé děti a jejich děti... Znám snad jediný případ, kdy to funguje?, protože muž nemá svoje děti a chodí jen občas. Ale ani dlouholetý svazek není žádná růžová zahrada ".

Být sám nebo být s někým? Oboje má výhody a nevýhody. Souhlasím s tím, že čím je člověk starší, tím má menší chuť se někomu přizpůsobovat. A dnešní pohodlný svět nenutí muže, aby hledal někoho, kdo umí knedlíky a vyprat. Nenutí ani ženu hledat někoho, kdo by jí živil. Asi hodně záleží na povaze. Introvert by se zbláznil z někoho, extrovert by šílel z toho, že je sám...

Neviděla jsem Teorii tygra. A vůbec se myslím v příspěvku nedotýkám mého manželství. Jen říkám a stojím si za tím, že čím je člověk starší, tím míň je schopen a ochoten ke kompromisům. A vůbec netvrdím, že já jsem ta bezchybná. Je pouze moje volba, zda chci s někým trvale sdílet domácnost. Prostě to tak nechci. Asi právě proto, že jsem se v manželství musela pořád přizpůsobovat jen já. Vyhovuje mi to občasné vídání. Navíc to má i výhodu v tom, že existencí toho pána má člověk tak nějak zajištěno, že se mu nikdo další nebude cpát do života. Ano, namítnete, že je to ošklivě řečeno. Možná ano....ale ne každý chce s někým žít.....

Tedy, nic proti Vám paní Kopecká nemám, jen se mi při čtení Vašeho příspěvku vybavilo jednání čtyř generací žen ve filmu Teorie tygra. Každý máme své vidění, muži na ženy, ženy na muže a ve většině případů, když vznikne problém, tak chyba je v tom druhém, jak jinak, že? :-) S prvním manželem jsem se po 26ti letech rozvedla jen proto, že měl po odchodu dospělých dětí z domova, jiné představy o dalším životě, tak jsem mu to jen umožnila, ale křivého slova bych proti němu neřekla. Ale přece jen, díky tomu, jakého chlapa mám nyní doma, tak chlapy vidím v poněkud lepším světle :-)

Sympatický článek, sympatické reakce. My single ...sátníci už rozhodně novou rodinu zakládat nehodláme, vytvořili jsme si vlastní zázemí, které nám vyhovuje, máme rádi své pohodlí a vážíme si soukromí, v němž většinou bydlíme. Znám tedy i také, kdo mají děti ve věku svých vnoučat, jejich věc, ale neměnili bychom myslím většinou, jsme-li tak spokojeni. Myslím, že už nejsme ochotni ani schopni takových kompromisů, jako zamlada. Nehodláme se dělit o to, co je naše, v čem bydlíme, nechceme to kvůli někomu měnit, nenecháme se do něčeho tlačit. Je s podivem, že člověk někdy pozoruje, že snad za celý život neměl tolik zájemců a tolik příležitostí k novým mezilidským vztahům, jako když jak říkal pan Horníček, který definoval počátek života "když chcípne pes a děti vypadnou z domu". Na druhou stranu - stojí fakt, že nežijeme sama to, abychom zcela překopali životní styl, zvyklosti, koníčky, vídání se s rodinou, dělení práce a odpočinku, atd....? Když to vezmeme zleva i zprava, máme čas vyplněn a nejsme schopni při všech aktivitách, nebo naopak když jsme zvolnili ve všem to životní tempo, při ubývajícím elánu a to zdraví taky už není, co bylo, k trvalému spolužití s nově potkaným partnerem. Ano, vídání se, občasné, s člověkem, který nám je blízký, proč ne, to nám vyhovuje. Ovšem poslouchat, kam zase jdeme, kdy přijdeme, proč nás to pořád baví, co bude k jídlu, zda pojedeme na naši nebo partnerovu zahradu - k tomu nemáme vlastně žádný důvod. My taky nikoho nestrkáme do svojí formy. Chceme spát, kdy chceme spát my, jít ven, kdy se na to cítíme a připravit si něco do práce nebo uvařit dětem nějaké překvápko, když máme chuť. Už se prostě nedokážeme tak ochotně a pružně podřídit...A zase - je to jen a jen naše volba. Má cenu, abychom nebyli sami jen pro dohady, jaký program se dneska pustí a kdo půjde zítra nakoupit? Aniž bych jakkoli znevažovala kvalitní soužití dvou ve věku kolem důchodu a někoho se nedotkla, nijak mě neláká představa, že mě na nákup dovezl navztekaný penzista, který počítá minuty, kdy tvrdne v autě čekáním na mě, až domů se se mnou bude hašteřit, že jsem nekoupila, nač měl chuť, neuklidí si po sobě oblečení, ač ví, že mě tím přivádí k šílenství, típne pravidelně cigarety do mých truhlíků na balkoně, aby mě naštval a rozmrzele bude v bytě překračovat hračky mých vnoučat s průpovídkami, že u mě jsou často a že mají těch věcí moc, neuklidí po sobě ani talíř a bude dělat, že nevidí binec, co po sobě nechal v koupelně.....děkuji...nechci.

Tedy "mně" :-)

Pochopila jsem jak si to myslela, to byl jen příklad na odlehčenou :-). Mě se také nelíbilo, když se z počátku manželovi (pro neznalé Radkovi) na mě něco nelíbilo a řekl: "Ty už seš jako bejvalka, ta taky......", tak to mě tedy vždycky dostalo. Je fakt, když už nějaké vztahy byly a je co srovnávat, tak ve vyšším věku cesta ke spokojenému soužití je docela tvrdý oříšek a jsem moc ráda, že nám se ho podařilo rozlousknout.

Nemyslela jsem tím nějakou bokovku, na tu volný skutečně být nemusí. Myslela jsem to ve smyslu hledání nového partnera, když je člověk sám. Že by měl být v sobě, ve svém nitru volný pro nový vztah. Pokud stále myslí na někoho minulého. těžko se s někým dalším seznámí, má kolem sebe bariéru.

Od 53 let jsem sama. Nehledala jsem dalšího partnera, protože jsem kolem sebe měla spoustu lidí, ale žádného volného muže, který by si mne "všimnul". Na druhou stranu jsem byla ráda, že jsem svobodnější. Kamarádský vztah dvou lidí v seniorském věku je moc fajn, ale oba to tak musí opravdu chtít. Někdy jeden z páru to kamarádství vidí jako prvni krok k sestěhování a ...

Zuzko a co takhle jako ve filmu, "Nebožtíci přejí lásce", který se líbil 90ti % lidí :-)