Babi, nastěhuj se k nám. Za touto nabídkou se skrývá řada nebezpečí

Nechtěla bych se nastěhovat k dětem. Dodržovat jejich pravidla by se mi nechtělo,nepřipadala bych si u nich "doma".Hlavně by mi vadilo se podřizovat,jsme zvyklá si dělat svoje a po svém. Mladí mají svoje,já taky,naše kružnice se občas protnou,ale každý den by mne nebavilo dělat něco ,co vlastně nechci,ale někdo mě tam strká,ač údajně pro mé dobro.

Ideálním řešením je mít svoje a bydlet hodně blízko sebe. Aniž bychom to s mými potomky plánovali, stalo se. Dneska před důchodem jsem za to ráda. Já pomohla jim, a doufám jednou....

Ty případy, o kterých píšete, to nejsou nijak zvlášť staří lidé. Třeba jsou to ty případy věčných stěžovatelů. Přece, když chci s někým bydlet a přijmu jeho nabídku, tak nejsem němá a hluchá a řeknu, co já potřebuji. Není snad problém se v rodině domluvit na něčem tak banálním, jako je křeslo k televizi nebo stolička k obouvání botů. Znám spoustu soběstačných lidí, kterým je téměř devadesát a znám také ženu, které bylo sedmdesát a plačtivým hlasem říká, že: Mně musíte brát jako starého člověka, já potřebuji ohled. Už tím musí jít svým příbuzným na nervy.

RE omluva za vynechaná písmenka "bydlí syn ..."

Bydlím v domě kde nahoře bydlí n s rodinou a já v přízemí, které je dokonce bezbariérové. Můj zesnulý manžel při stavbě domu myslel na vše.Velmi dobře vcházím se svou rodinou, navzájem i pomáháme a tak vím, že nezůstanu sama. Když se měl dům stavě chtěla jsem spíše aby jsme bydleli s manželem sami a syn bydlel v naší blízkosti v druhém domě. Dneska vidím, jak to bylo moudré rozhodnutí mého manžela. On bohužel v domě žil jen jeden měsíc.

Starý člověk je fixován na své prostředí, kde žil převážně celý život. Chápu, že někdy to už nejde dál a hledá se jiné řešení. Dobré je najít malý byt, mít pečovatelskou službu, na kterou i dostane příplatek od sociálky a cítí se určitě lépe, než v domě dětí, , které to myslí dobře,kterým ale v dnešní přezaměstnané době nechce být na obtíž. Je to složité pro obě strany, důležité je rozumně si o těchto věcech popovídat a hledat citlivé oboustranné řešení.

Už pět měsíců žiji u své dcery, která mi se svým přítelem přenechala pěkný byt ve svém domku a sami si opravují druhý byt, ve stejném domku,kde zatím bydlí, naštěstí je to rekonstruovaná chalupa s více pokoji. Už jsem nezvládala starost o můj domek se zahradou a auto, je to opravdu velká změna v mém životě, doufám, že už poslední. Nejdůležitější je pro mne, že už nejsem sama, jak tomu bylo dříve a i když se najdou třecí plochy, je důležité na tom pracovat a snažit se se vším vyrovnat. Nechtěla bych skončit v domově důchodců, to opravdu ne.

Článek otevřel jeden z nejpalčivějších problémů seniorů a jejich rodin Zůstaneš sám (-a) , riskuješ! Půjdeš k nám (jsme slušná rodina!), chtě nechtě , naboříš náš život. Jistě, pojednání o toleranci by bylo dlouhé, ale model běžné rodiny, kdy jsou všichni zaměstnaní od rána do večera, pak následuje domácnost, chata- chalupa, často společenské povinnosti, pomoc seniorovi, často mladé rodině s vnuky, to prostě není k zvládnutí. PROČ není dokonalejší denní pečovatelská služba a noční "hlídání" prostřednictvím IT techniky? Tak by senior mohl zůstat ve vlastním prostředí a pomoc rodiny by se mohla omezit na návštěvy a třeba týdenní úklid.

Je to jako se vším. Někteří lidé se svými dětmi cítí ve společné domácnosti šťastni, o těch druhých se zmiňuje článek. Moje zkušenost je taková, že starým lidem je lépe ve svém, v klidu a soukromí. Nechci proto žádný dům se zaradou, o který bych se už sama nepostarala a jen bych přemýšlela, jak to všechno bude. Proto jsem si koupila malý byt v blízkosti syna. Je to docela dobré řešení.