Musíme si pomáhat aneb Jak jsem bojoval s rakovinou

Snad ještě informace, že já jsem o protonové léčbě četla prvně ve vagonu metra, kde to bylo vylepeno jako nabídka mezi různými inzeráty.

Liborku, děkuji za tento skvělý článek, dává naději mnoha lidem, kteří ať zdraví, či nemocní si jej přečtou. Jsi člověk, který prožil hodně těžkého od svého ovdovění, jsi člověk s jemným osobitým humorem, jsi člověk s přehledem i nadhledem, jsi prostě náš !

Libore, skvělý a pro mnohé potěšující článek. Ať se Ti daří a neopouští Tě humor, hodně zdraví!

Libor je obdivuhodný a také má dva výborné syny, což v takovéto situaci rozhodně hraje významnou roli. Prozradím, že mladší Tomáš nás z Liborova popudu odvezl koncem léta z chalupy v Týně do Prahy, kde pracuje, i když ráno spěchal a musel si poněkud zajet. Zkrátka všichni dobří chlapi. :-D

Dobrý článek. Nechápu však, že zcela ignorovali vyšetření na rakovinu prostaty. Mně ho dělají pokaždé.

To je bezvadný článek. Naděje a chuť žít je nejdůležitější. O protonovém centru vím, ale podle toho, co proběhlo v tisku, je problém se tam dostat, protože je to drahé. Můj bývalý manžel se tam dostal při léčení rakoviny jenom na kontrolní vyšetření, jinak ho léčili klasicky, operací a chemoterapií. Dostal se z toho, podle mě hlavně velkou tou hou po životě a také mu jeden starý lékař dal naději, že se z toho dostane, když bude bojovat.

Liborku, článek plný naděje. A já při jeho čtení myslím na naši kamarádku. Jestli pak ji někdo z lékařů řekl o této možnosti. Hodně zdraví ať se ti už jen daří.

Moc zajímavý článek. Držím všechny palce a přeji Ti už jen vše dobré a zdraví. A ať Tě humor neopouští. :-) :-)

Připíjím na zdraví!

Borku, to je úžasný článek. Přeji ti hodně zdraví a let spokojeného života. ♥♥♥