Z archívu autorky článku

Pár přátel stačí mít

2. 2. 2020

Je začátek roku a na mne, na Lukyho a Maggie čekají nová dobrodružství. Jedním z nich byla cesta na ten náš hrad pod horami Krušnými. Přiznám se, protože jsem tam byla nedávno, šlapat ten kopec se mi znovu moc nechtělo.

Můj příběh

Autor: Eva Krausová

Hodnocení:

(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Krausová 4.2.2020 19:35

Hani, Megince vyřídím. :-)

Hana Rypáčková 4.2.2020 08:24

Hezké toulání..Hněvín se mi líbí a S'umavu si užívej. Krušný jsou podobně tajemné. Meginku hladím.

Eva Krausová 4.2.2020 04:32

Soni, hezky jsi to vystihla. Ostatně já také ještě raději chodím do lesa, než na Hněvín, tam teprve duše zpívá. Ač on ten Hněvín prostě k Mostu patří. Vždy, když jsme se vraceli z cest, Hněvín byl to první na kopci, co jsme zahlédli a věděli jsme, že jsme doma. Navíc, já se na Hněvín dívám i od svého domu večer, když je osvětlený.

Soňa Prachfeldová 3.2.2020 07:33

Evo, jako vždy originální, i fotky se mi moc líbí. Ráda chodíš na Hněvín, asi jako já tady u nás na louky , na kterých občas zahlednu srnky, v lesních porostech zakřičí ptáci, pozor člověk přichází. A duše zpívá :-)

Eva Krausová 3.2.2020 04:38

Všem dámy díky za milá slova. Dani, tykání jistě platí, jen jsem tu u článků déle nebyla... Tak ahóóój. :-) Evi, čtyřnozí patří do rodiny, o tom není pochyb. Megí často "hladí" mě samotnou.

Dana Puchalská 2.2.2020 23:27

Evi K. Ale my dvě jsme si přeci už tykaly, ne?

Eva Mužíková 2.2.2020 22:55

Evi obdivuji Tvůj životní styl, pohlazení pro čtyřnohého člena týmu.

Eva Krausová 2.2.2020 20:37

Věrko, radosti není nikdy dost. Však i Tobě přeji jen úsměv na tváři.

Věra Ježková 2.2.2020 19:43

Evo, díky za hezký článek. Přeji ti vše dobré, hodně důvodů k radosti ze života.

Eva Krausová 2.2.2020 19:31

Zuzko, to je super, že také nosíte trička s vlky, já se snad někdy v nich vydám na mou milovanou Šumavu. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá