FOTO: Soňa Prachfeldová

Toulání po malebné krajině Českého středohoří

9. 2. 2020

Dne 29.1. vysvitlo sluníčko, a tak jsme se zase vydali ven do středohorského světa. První zastávka byla ve vesnici Mukov. Tam jsem odstavila auto a dále se šlo pěšky.

Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.2 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jaroslava Handlová 11.2.2020 00:47

Soňo, máš úžasné štěstí, že žiješ v blízkosti takové krásné krajiny, jejíž kouzlo je pokaždé jiné. Opět nádherná sestava zajímavých fotek.

Jarmila Komberec Jakubcová 10.2.2020 11:37

Soňo velmi pěkná fota i vyprávění.

Soňa Prachfeldová 10.2.2020 10:33

Děkuji přátelé, moc ráda se s vámi podělím o krásy naší vlasti.

Marie Novotná 10.2.2020 07:58

Ráda chodím tam, kde jsem ještě nebyla. A s Tebou se chodí moc hezky. Děkuji.

Eva Mužíková 9.2.2020 19:46

Kopečky jako malované, modrá obloha, k tomu trochu historie..povedlo se .

Zuzana Pivcová 9.2.2020 18:59

Pokaždé nové a nové krásné fotky. To se to hezky cestuje!!

Věra Ježková 9.2.2020 15:12

Soňo, krásné fotky, díky. Bořeň jsem poznala. :-)

Naděžda Špásová 9.2.2020 13:17

Soni, to je paráda, fotky jsou super. Názvy těch vesnic mi absolutně nic neříkají, jako by byly z Marsu. (✷‿✷)

Hana Nováková 9.2.2020 13:02

Tam je Soni krásně, stálo by to vidět naživo. Děkuji za článek i krásná fota

Anna Potůčková 9.2.2020 12:35

Soni, toulala bych se s Tebou také. Mám dotaz. Nezmrzla jsi v Mrzlicích?

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá