Ilustrační foto: pixabay.com

Babička smí domů, jen když uvaří

29. 1. 2020

Domovy seniorů jsou plné zajímavých lidí, kteří prožívají nevšední životní příběhy. Naše příbuzná již pět let sdílí jeden pokoj s paní Svobodovou. Na méně než dvaceti metrech čtverečních jsou dvě postele a úložné prostory na všechno, co dvěma starším dámám z aktivního života zbylo.

domov pro seniory rodina

Autor: Božena Hažová, redakce

Hodnocení:

(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Danka Rotyková 29.1.2020 16:06

Nevěřím svým očím. Ale pokud je to tak, nedivím se, že se babička těší do DS. Bože, něco je na světě špatně a mohou za to jen a jen lidé.

Jitka Caklová 29.1.2020 15:33

Jak níže píše Jana Š.: "Možná by se divila, kdyby se vzepřela, že to jde i jinak.", jako babička ve filmu pro pamětníky, "Páté kolo u vozu." :-)

Zuzana Pivcová 29.1.2020 15:19

Mně to tedy ze strany rodiny připadá dost drsné, i když nemohu srovnávat se sebou, nemám potomstvo a navíc by se ode mě navaření nedočkali. Takže do domova pro seniory půjdu jen z vlastní vůle.

Eva Mužíková 29.1.2020 13:05

Těžké udělat si správný názor, tady se nabízí pohled jen z jedné strany...

Jana Šenbergerová 29.1.2020 12:56

A o tom to je. nežijeme své životy, ale pořád se přizpůsobujeme přáním někoho jiného, zatímco svá přání si s sebou bereme na věčnost. Pokud je paní svéprávná, děje se tak s jejím, i když jen tichým, souhlasem. Možná by se divila, kdyby se vzepřela, že to jde i jinak.

Alena Tollarová 29.1.2020 12:52

Přemýšlím o tom, proč se paní, která je evidentně soběstačná a mohla dál žít ve svém bytě, nechala vmanévrovat do nynější situace. Ale to se to přemýšlí v teple domova ... kdo ví, jak bych se zachovala já.

Jitka Caklová 29.1.2020 11:59

"Domovy seniorů jsou plné zajímavých lidí," Velká škoda, že to nevědí jejich nejbližší-rodina.

Anna Potůčková 29.1.2020 11:43

Pokud je to opravdu skutečný příběh, tak je to velmi moc smutné a velmi sobecké jednání vůči babičce. Ale bohužel takové případy nejsou asi ojedinelé.

Jana Kollinová 29.1.2020 11:10

Velice smutný příběh. :-( Bohužel, je jen jedním z mnoha obdobných, jak napsala autorka v úvodní větě článku.

Olga Škopánová 29.1.2020 10:37

Nechápu jak mohla rodina rozhodnout o umístění svéprávné a soběstačné paní do domova důchodců?

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Domov seniorů jako nedostupný luxus? Co jsou mýty a co realita

Nikdo tam nechce, přesto jsou pořadníky stále plné. Bude hůř a hrozí kolaps, kdy se o staré, osamocené a nemohoucí lidi nebude mít kdo postarat? Nebo jde spíše o zmatky v systému a stále žijeme ve společnosti, kde nikdo nezůstává bez pomoci?

Vratislava Hofmanová, redakce

Křižovatky alebo rozprávanie o Leoši Janáčkovi

Vlak sa pomaly vliekol. Sprievodca sa už ani neunúval s cestovnými lístkami. Končí na hraniciach.…

Vlastimila Kosorínová

Kdo nic neočekává je šťastnější. Ve vztazích to platí dvojnásob

Podívej, co všechno pro tebe dělám. Vděčnosti se od vás nedočkám. Aspoň poděkovat byste mi mohli. Lidé, kteří říkají takové věty, si zpravidla komplikují život přehnanými očekáváními. Spokojenější jsou ti, kteří dělají to, co uznají za vhodné, ale obdiv, úctu a díky za to slyšet nepotřebují.

Vratislava Hofmanová, redakce

Můj první dětský výlet

Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v nejútlejším dětství, a to tím nejzajímavějším způsobem.

Marie Ženatová