Nevypadáš dobře. Není ti něco? Tyto věty říká velmi často pětasedmdesátiletá Helena své padesátileté dceři Monice. Ta své pocity z nich popisuje takto: „Zpočátku jsem nechápala, proč mi to máma říká. Při každé návštěvě na mě vrhala kritické pohledy a pronášela něco, z čeho jsem získala pocit, že vypadám mizerně. Doma jsem se pak prohlížela v zrcadle a přemýšlela, jestli kruhy pod očima neznamenají opravdu vážnou nemoc, jestli se mi zhoršila pleť, zda mi vypadávají vlasy. Časem jsem si dokonce zašla na vyšetření k obvodní lékařce. Jsem zdravá, necítím se unavená, mám dobrou práci, hezký vztah. Nakonec mi pomohl přítel, který řekl, že moje máma je prostě manipulátor, že ráda vyvolává v lidech nejistotu, nepohodu. Došlo mi, že má pravdu. Máma se tak chovala vždycky, jen s věkem přitvrzuje.“
Manipulátor v blízkém příbuzenstvu je problém. Stejně tak je problém, když jde o kolegu v práci. A nejhorší je, když jde o partnera či partnerku.
„Jsi jediná ženská, která nedělá každý den teplou večeři. Fakt jsem o tom mluvil s kolegy, kolegyněmi, přáteli a všichni se divili, že nevaříš.“
Ne, všechny ženy opravdu nedělají teplé večeře. Jenže žena, která od manipulátora slyší takovou větu, přesto znejistí: Opravdu jsem tak nemožná, líná? Co když má pravdu?
„Nemůžeš někdy konečně přijít domů dříve než v pět? Vím, že na mě kašleš, ale kvůli dětem bys snad někdy doma být mohl. Každý den se mě od dvou odpoledne ptají, kdy přijdeš. Jsou smutné. Pláčou.“
Ne, děti se ve skutečnosti občas zeptají, kdy přijde táta, ale rozhodně nejsou smutné, nepláčou. Táta má prostě práci, ze které chodí domů v pět a jednou týdne si chodí a kolegy zahrát basket, takže chodí v osm. Jenže když muž slyší takovou větu od manipulátorky, začne uvažovat takto: Co když jsem opravdu špatný táta a ostatní chlapi jsou lepší?
„Manipulace je nečestné jednání. Jednoho člověka poškozuje, druhému přináší určité výhody. Manipulace ovlivňuje myšlenky, emoce, tělesné fungování manipulovaného tak, aby odpovídalo potřebám manipulátora,“ uvedl kouč Aleš Kalina.
Manipulátorů je víc, než si myslíme, protože pokud je manipulátor schopný, dá zpravidla hodně práce ho odhalit. Jestliže matka jemně vyčítavě říká dceři, že ji málo navštěvuje, zatímco Marušku z vedlejšího bytu dcera navštěvuje mnohem častěji, v první fázi je dcera nejistá, smutná z toho, že selhává a nemá tolik času a chuti maminku navštěvovat. Pokud jde o slabší, nejistou osobnost, začne se trápit tím, že je takzvaně špatná dcera. Časem ovšem zpravidla dojde k závěru, že její maminka není smutná osamělá dáma, která se trápí samotou, ale manipulátorka, která v nudném životě hledá osvěžení. A tak zatímco dceři vyčítá, že za ní často nechodí, manželovi říká: „Mladí chtějí přijít v neděli, ale vůbec se mi to nehodí, chtěli jsme jet na chatu, viď. Ty ses tak těšil, že.“
Manžel neví o tom, že bylo v plánu jet na chatu a moc se mu ani nechce, protože nemá být pěkné počasí.
„Ale ano, pojedeme, potřebuješ na vzduch, to ti udělá dobře.“
A následuje telefonát dceři: „Víš co, tak k nám v neděli nejezděte, nám se to nehodí, stejně je mi jasné, že byste přijeli jen proto, že jsem ti říkala, že se cítím sama. Já vím, že jste raději bez nás, že vám lezeme na nervy. Hlavně si nedělej násilí, máš práce a svých starostí dost.“
Dobrý manipulátor se chová tak, že si manipulovaný získá časem pocit, že vše, co je mu vnucováno, dělá z vlastní vůle. Že to tak je správně.
Muž, který vůbec nezamýšlel jet na chatu, nakonec jede a ještě si myslí, že to byl jeho nápad.
Kolegyně sedí v práci přesčas a dělá na úkolu, který jí vůbec nebyl zadán, ale kolegyně ji nenápadně přesvědčila, že šéf si dělá nenápadný průzkum, kdo je jak dlouho v práci.
Manžel se cítí být vinen tím, že jeho děti jsou smutné, protože žena tvrdí, že je to tím, že se jim dostatečně nevěnuje. Když vymyslí aktivitu pro celou rodinu, žena prohlásí, že se jim nikam jít nechce. Manžel se cítí být ještě více vinen, protože je přesvědčen, že vymyslel aktivitu nevhodnou, v nevhodný čas.
Psychologové dokonce používají typologii manipulátorů. Pokud v některém popisu někdo pozná někoho ze své blízkosti, prý se má mít na pozoru. Takže tady jsou:
. Diktátor – Velmi často vystupuje z pozice síly a nadřazenosti. Používá často výraz: Řekl jsem a dost.
. Chudák – Snaží se vyvolat dojem, že je v tísni, slabý, ponižovaný, že potřebuje péči. Typický příklad: No ano, mám dluhy, ale já za ně nemůžu, moje bývalá manželka byla náročná a jestli mi teď nepomůžeš, budu úplně v háji. Ale ty jsi jiná, než moje bývalá, ty mi pomůžeš, já to vím.
. Vypočítavec – Pamatuješ, jak jsem ti minule pomohl s tím nákresem? Když toto řekne kolega kolegovi, je jasné, že pomoc nebyla nezištná a přišel čas na protislužbu. Postupně má vypočítavec vybudovanou síť lidí, od kterých něco očekává, protože se mu cítí být zavázáni.
. Agresor – Ten se s tím nemaže, často od něj zní věty: Ty jsi nemožný. To přece zvládne každý, jen ty ne…
. Obětavec – Tento typ se velmi často vyskytuje mezi ženami, zejména mezi těmi vyššího věku, tedy maminkami, babičkami: Já to dělala pro vás, ale vy si toho nevážíte. Celou noc jsem to chystala, no jo, to nevadí, že vám to nechutná.
. Vyvolávač viny – Psychologové do této škatulky řadí především muže, typické manipulátory, kteří si jako partnerky vyhledávají ženy, které se nechají ponižovat. Velmi často jim pak slouží jako cíle kritiky a dokazování si nadřazenosti.
Typická situace:
No, zatímco já jsem doma už od pěti, ty se někde couráš.
Vždyť jsem ti říkala, že šéf měl narozeniny a pozval nás všechny na víno.
Kdybys nechtěla, tak tam nejdeš.
Ale sluší se to, přece jsem nemohla odmítnout.
Ale mohla, miláčku, mohla...
Nejhorší samozřejmě bývají manipulátoři, v nichž se snoubí více těchto typů, případně všechny najednou. Život v jejich blízkosti je těžký. Na druhé straně, pokud je člověk dokáže odhalit, postavit se jim, ideálně se od nich úplně odstřihnout, velmi ho to posílí a jeho další část života je pak výrazně příjemnější.
