Když se stanete obětí vlastních myšlenek

Stresovala jsem se tolik let,nyní odmítám.Někdy se mi stane,že sice usnu,ale vzápětí se probudím, zase na pár minut usnu,a tak to jde asi do 2-3 hodin do rána.Tak počítám,jedině to mi trošku usměrní myšlenky do korýtka.Prášek na spaní jsem si ještě nikdy nevzala,bývala jsem spíš na tom tak,že jsem do postele padla a probudil mne až budík...Meditace je jen vlastně přemýšlení o spíše pozitivních věcech,tak v lese vždy prohlížím detaily stromů,mechů,kamenů,jen tak popocházím o samotě a nechám se unášet šuměním a zpěvem ptáků,vůněmi větru...a těším se na jaro,na sluníčko,na práci na zahradě....Vše,co by mne rozrušovalo,vytěsním.

Moc pěkný článek, co člověk to originál. Nemám temné deprimující myšlenky, pokud je vše dobré v mé rodině, pokud přesto jíme i to nejhorší a t.j. smrt milované osoby. Tam mi pak pomohlo zapojení se do života různými způsoby. Meditace o samotě mi nesvědčí. Jen tehdy, když jsem poměrně spokojená a i okolí rodinné kolem mě. Pak se mi zdá svět v pořádku. Na mě nejvíce doléhá nemoc a odcházení nejbližších, to pak mozek nedokážu vypnout. Je to v každém člověku, jaké berličky k podpoře svých starostí používá. Pro mě je to neměnný koloběh života, tak to má být, nejsme v tom sami, ba naopak, někdo ještě hůře. Všichni lidé prožívají podobné a utíkají se k různým berlickam, které je podepřou, snad. Každý člověk má své trápení a každý se ho zhostí po svém.

Pěkné téma na článek !

S meditací se mi poslední roky moc nedaří ( a už vůbec ne v noci, když nemůžu spát ). Ještě tak občas v přírodě... Vypěstoval jsem si, v těžkých dobách, určitou intuitivní schopnost predikce a previzualizace, takže mi v hlavě běží řada možných scénářů, jako důsledků důležitých rozhodnutí. Těžko se to vypíná. Naštěstí spím většinou dobře a nespavost mne navštíví spíš výjímečně. Když už taková noc nastane, nelámu to přes koleno, snažím se nějak zabavit, promítám si v mysli na strop hvězdy nebo koruny stromů, nebo vylezu z postele a jdu si pustit nějakou hudbu na chvíli... Přes den si úzkostlivými myšlenkami poměrně snadno poradím.

Článek je pro mě jako na zavolanou. Čas od času se mě negativní myšlenky zmocní a lhala bych, že znám metodu, jak je potlačit a nebo natrvalo vytěsnit. Zatím mě nikdy nedostaly tzv "na kolena," tak je nechám volně plynout. Čas od času poslouchám před spaním audionahrávku Cesta ke zdraví od Romana Svobody a mohu říci, že poslech mě uklidní a dříve než příslušná kapitola skončí, usnu. Jsou zde i kapitoly pro denní meditace. Funguje to!

V této době mám Zuzko stále jen negativní myšlenky, jsou přede mnou různá vyšetření, různá rozhodnutí a tak mě myšlenky zcela ovládají což vrcholí dost rozházenýmm tlakem. Nic mě nebaví, špatně spím, nebo ve dne bych spala v noci ne, což se snažím eliminovat. Tak nevím co s tím, za ty roky se znám, chybí mi slunce, jít do přírody, posedět pod stromem, těším se na smích a hry s vnoučaty venku. To mě zase možná srovná do kolejí, ale neumím vám nijak pomoci. Jen si říkám, že musím využít každý den co je mi dán. Dřív jsem alespoň psala, ale dnes mi to vůbec nejde, mám rozepsané nějaké věci, ale jakoby byla přede mnou mlha, nenapíšu ani slovo. Nerada se někomu zpovídám, jen svému psychiatrovi, ale to až za měsíc. Tak se musím držet, i vy se držte, bude zase líp....

Ještě k otázkám: 1/ Dávno tomu. 2/ Sebepřijetí? Uvědomění-si, že vše, co jsem v životě dělala a dělám, bylo a je jen v dobrém s těmi nejčistšími úmysly. Rovnováha? Uvědomění-si, že je mi úplně jedno, co si o mně myslí, nebo říkají druzí. 3/ Stav bez myšlenek a začnou se dít věci :-)

Stává se mi to také. Myšlenky se točí a točí a usnout nejde. Jeden čas mi zabíralo celkově vědomě se uvolnit, pak jsem si přestavila smetáček, všechno jsem ze sebe smetla na lopatku, otevřela pomyslná kamna a obsah lopatky do něj hodila. Zdá se to hloupost, ale zabírala. To bylo v dobách, kdy jsem měla hodně a moc trápení. Teď mne nenechávají usnout myšlenky spíše radostné. Když se na něco těším, něco hezkého se stalo a podobně.

Tak mně pořád něco z mého podvědomí "vylejzá" a nedá mi to kolikrát spát - proto souhlasím s vyjádřením Hany Š. - naštěstí ještě práškům odolávám a namlouvám si, že to na mě leze stáří :-)) Pak mi vytane na mysli některá z mých trapných historek a začnu se smát. Takže to snad ještě není kritické.... :-))

Sebepřijetí... no - co bylo, bylo. I když se jednomu vše nepovedlo, snažil se co nejlépe. A něco se zase povedlo. Když mě přepadnou nežádoucí myšlenky, snažím se je "vytřepat" z hlavy a soustředit se na věci okolo mne, co zrovna dělám. Nebo zpívat písničku, vybavovat si jak vypadal domov v dětství, co nosila babička za šaty, atd. A v noci brániční dýchání pomáhá, cituji: nádech na čtyři až sedm dob, zádrž dechu na čtyři až sedm dob, výdech na čtyři až sedm dob, zádrž na čtyři až sedm dob. Začít na čtyřech dobách, časem prodloužit a zpomalit celé kolečko na sedm. Jak se zpomalí dech, zklidní se naše psychika. A předoucí kocour též uklidňuje :-)