Irena (71): Šikanoval mě vlastní syn. Musela jsem prodat dům
Radost paní Ireně teď dělá kočička

Irena (71): Šikanoval mě vlastní syn. Musela jsem prodat dům

17. 1. 2020

Vždy spolu vycházeli velmi dobře. Vozil ji na nákupy a k lékařům, slavili společně narozeniny a vánoce. Dokonce byli spolu dvakrát na zahraniční dovolené. Jenže pak si našel novou přítelkyni a po svatbě začalo peklo.

„Tak nějak podvědomě jsem tušila, že se Sylvií to nebude mít Tomáš jednoduché. Cítila jsem, že za jejím úsměvem je něco falešného. Ale že to dojde tak daleko, to mě ani ve snu nenapadlo,“ líčí začátky synova vztahu paní Irena.

Často si říkávala, že by se Tomáš mohl konečně usadit. Měl pár známostí, které jí představil, ale nikdy nebral vztahy nějak moc vážně. Zajímalo ho hlavně kolo a místo za holkama chodil spíše s kamarády na pivo. Nikdy ani netoužil po vlastním bydlení, pokojík v domě s matkou měl od dětství stále stejný, jen měnil jeho vybavení.

A pak se objevila Sylvie, která Tomáše doslova uhranula. „Nevím, kde se seznámili, ale od první chvíle si Tomáše omotávala kolem prstu. Přála jsem mu tu zamilovanost, Sylvie je navíc opravdu krásná žena, ale bohužel, Tomáš ztratil veškerou soudnost,“ vypráví Irena (redakce na její přání neuvádí pravé jméno).

Čtyři měsíce po seznámení byla svatba. Na tu nebyla paní Irena pozvána. Syn jí sdělil, že svatba probíhala jen se svědky, ale později se dozvěděla, že na veselce byli nejen kamarádi, ale dokonce Sylviini rodiče.

„Hned po svatbě se Sylvie přestěhovala do našeho domu. Jeden pokoj už samozřejmě Tomášovi nestačil, požádal mě, zda by si mohli zařídit celé patro. Samozřejmě jsem souhlasila. To jsem ale nevěděla, co bude dál. Mladí začali budovat nový vchod, stavební firma zničila zahradu, kterou jsem léta budovala a která byla po smrti manžela mou jedinou zálibou. Probrečela jsem spoustu nocí,“ vzpomíná paní Irena.

Jenže bylo ještě hůř. Syn s ní přestal komunikovat. Když si zlomila ruku a potřebovala zavézt do nemocnice, syn ji suše odvětil, že nemá čas, ať si vezme taxi.  Přestal jí pomáhat s nákupy a naopak začal dělat naschvály – vypínal jí topení, uvolnil hadici od pračky tak, aby voda zaplavila koupelnu i ložnici a pořídil si bojového psa, kterého se Irena od začátku bála.

„Když jsem ho s pláčem prosila, aby mi neubližoval, s ironickým úsměvem mi vmetl do tváře – tak se odstěhuj. Já mám tady trvalé bydliště a teď jsem investoval do rekonstrukce. Mám na dům větší právo, tak si najdi nějaký podnájem,“ říká se slzami v očích paní Irena a pokračuje: „Začala jsem docházet k psychologovi. Ten sice řešil můj psychický stav, ale ne to podstatné, tedy jak vyřešit bydlení se synem a jeho ženou.“

Po dalším půl roce šikanování, které v pozadí evidentně režírovala Sylvie, se paní Irena rozhodla k radikálnímu řešení - prodeji domu, ve kterém žila od svého dětství. „Bylo to pro mě nejtěžší rozhodnutí v životě. Opustit dům po mých rodičích kvůli sporům s vlastním synem. Obrečela jsem to, vzdala jsem se milovaného místa, zahrady, kterou jsem po desetiletí opečovávala, ale už mám klid. Pořídila jsem si malý útulný byt a kočičku, která mi dělá radost. Synovi jsem z prodeje domu vrátila částku, kterou dal do rekonstrukce. Dodnes ani nevím, jak bydlí, nejsme v kontaktu. Ale stejně budu doufat, že čas všechno zlé zahojí,“ přeje si paní Irena.

Můj příběh rodina
Hodnocení:
(4.7 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Řekla bych, že "po bitvě je každý generál" a jen si tak v duchu říkám, čím to asi bylo, že naši maminku, která porodila a vychovala čtyři děti, něco takového, co potkalo paní Irenu, nepotkalo?
Eva Hynkova
Paní Ireny je mi líto, ve snaze vyjít vstříc se se zlou setkala. Stává se to i v lepších rodinách. Vliv druhého partnera svého potomka je mnohdy neskutečně tvrdý a bezcitný. Neodpustím si upozornit na názor paní Skopalové, proč používá pejorativniho označení osoby, když sama neví jak v životě dopadne a trocha taktu by neškodilo. Rady paní Kocčandrlové jsou taky úsměvné, radit druhemu, jaké udělal chyby je velmi primitivní.Nezná vůbec zákulisí rodinné peripetie. Takové "předsedy zeměkoule" spíše v životě nepotkat. Trocha empatie by neškodilo. Nedělám " chytrou ", ale kdo nezažil neví o čem píše. Paní Ireně přeji pevné zdraví a veškerá rozhodnutí ,která udělala dle svého přesvědčení, udělala správně.
Danka Rotyková
Je pravda, že se paní nemusela stěhovat, ale v životě jsem se setkala spíš s matkami, které se nedovedly správně rozhodovat v případě, že šlo o jejich vlastní děti. Kdyby tohle řešily se sousedkou, určitě by volily správnější cestu. Musí to strašně bolet. Jsem moc ráda, že jsem to zatím nepoznala.... taky je smutné, že s láskou někdy člověk doslova zblbne a dokáže zavrhnout ženu, která mu dala život ( a udělal by totéž, kdyby žil jeho otec?).
Soňa Prachfeldová
Dobře udělala paní Irena, že dům prodala a osamostatnila se, jenže dočkat se od syna takového zacházení, musí být velmi bolestné.
Olga Škopánová
Paní, žádný dům prodávat nemusela, stačilo, aby si najala právníka a z domu by se stěhoval povedený syn.
Lenka Kočandrlová
Paní udělala zásadní chyby: jestli byl dům jen její,tak už dávno měla se synem vést rozhovory na téma jeho případné svatby,včas si zajistit ,aby s ní nemohli jen tak zatočit.Třeba se zahradou,žádná firma nemůže pronic zanic zničit zahradu,na vše by mělo být stavební povolení, o které ona musela sama požádat,atd. vypadá to,že se paní včas nestarala,do ničeho se nepletla,a možná sama dala synovi plnou moc na všechno a pak se jen divila a plakala.Nesmí se věřit nikomu,ani vlastním dětem,že budou dělat jen dobré věci,musí se člověk na všechno včas připravit,předpokládat vždy že by se mohlo stát něco horšího ,aby to pak nedopadlo,jako v tomto článku!
Jitka Caklová
Každý jsme nějaký a všechno vychází ze soudržnosti rodiny. Rodiče s nemalou pomocí nás dětí vytvořili a nahospodařili velice slušný majetek. Když tatínek zemřel, vzdali jsme se děditství ve prospěch maminky a nejmladší bratr převzal hospodářství. Když zemřela maminka, za symbolickou částku jsme se tři sourozenci vzdali v bratrův prospěch. Co by asi měl ze života, kdyby z takového majetku měl vyplatit sourozence. Nevím, jestli si to umí někdo představit.
Dana Puchalská
Moc smutný příběh. Paní nemusí být hned "blbá". Kdo nezažil, neuvěří. Přeji už jen další hezké a klidné dny a ať se daří.
Olga Škopánová
Nechápu, proč ta paní byla tak blbá.
Zdenka Hillová
Neznám nikoho ,kdo až takhle dopadl, ale že děti jsou nevděčné vím od známe velice mě to mrzí ,že rodiče musí takové chování zažit je to smutné .

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.