Opravdu byste chtěli být znovu mladí?

Zuzko je to docela zajímavý článek . Každý si asi někdy položil otázku, co by dělal, kdyby byl dnes mladý a plný síl. Ne , nechtěla bych být mladší , ani si zopakovat nějaké období za svého života. Nebylo to vždy snadné ,ale byl to můj život a tak jsem ráda , že ještě dnes dokážu pomáhat svým dětem, vnukům a starým lidem. Nic bych neměnila a chtěla bych popřát všem seniorkám a seniorům hodně zdraví do dalších let a hlavně žádné staré nepříjemné vzpomínky, ale jen to hezké a věřit ,že stáří je jen další etapa našeho života.

I kdybych nechtěla, vím, že budu. Zdaleka jsem nevyčerpala svůj potenciál, ale vím, že jsem se posunula o chlup výš na spirále nekončícího bytí. Jsem ráda, že jsem se dožila stáří, dokonce mě docela těší, že tělo začíná vykazovat nepřehlédnutelné znaky chátrání, aspoň mě nebude trápit, až ho budu muset odložit, abych si časem mohla opatřit nové. S odstupem vidím, že všechno, co jsem považovala za špatné, bylo k mému prospěchu. Žiji nejhezčí období tohoto života, protože už vím, co stojí za námahu, a čím nemá smysl se zabývat, natož jakkoliv se trápit. Jsem vděčná všem, kteří mi k tomuto poznání dopomohli, nebo stáli při mně, i když mi moc nerozuměli. Dnešním mladým nemám co zavidět. Oni už se většinou budou jen prodírat labyrintem dnešního světa a s obavami stárnout, zatímco já s radostí očekávat změnu, přestože nevím, jaká přesně bude. Nerada plánuji, přesto pracuji na tom, aby byla k lepšímu. Takže návrat do mládí nebude pro mě podvodem, ale zcela zákonitou záležitostí.

Každý věk má své + a -. Myslím si, že jsem spokojená tak jak to je, zpět bych určitě nechtěla, neboť jsem spokojená přítomností. Článek se mně líbí Zuzko!

Žila jsem tak, jak jsem žila. Někdy to bylo veselejší, někdy náročnější. Nemám se za co stydět. Mladým nezávidím, vrátit bych se nechtěla. Stačilo by mi ještě nějakou tu chvíli podržet současný stav :)

Pro mne byly asi nejlepší mé čtyřicaté a padesáté roky. Ale vrátit zpět bych je nechtěla. Nyní by mi stačilo mít tak asi o šest let méně, abych si ještě opatřila čtyřnohého kamaráda.

Souhlasím s Janou, že název článku je sugestivní. I kdyby byl neutrální, odpověděla bych stejně: NE. Mé dětství ani puberta nebyly zrovna procházka růžovou zahradou. Zopakovala bych si jedině čtyři roky studia jazyků na VŠ – to bylo nejhezčí období mého života. Mladým jsem nikdy nezáviděla – když už někomu, tak starším, že se dožili vyššího věku.

Ani nahodou, kdyby mi to nekdo nabidl tak bych ho hnala, dobre i zle stacilo a opacko bych nechtela za nic na svete.

To je tedy otázka! Nevím, asi bych nechtěla. Možná je to tím, že jsem díky bohu celkem zdravá, tak si nemám na co stěžovat. Ale kdyby to přece jen šlo, chtěla bych prožít o pár let víc s manželem, který zemřel předčasně.

Znovu bych mladá být nechtěla a rozhodně dnes mladým nezávidím. Můj život byl už od dětství samá povinnost a dost často i strach, až když jsem v dospělosti získávala svým přičiněním zkušenosti, strachů jsem se zbavila. Ale každodenní povinnosti, jako u většiny žen, zůstaly až do důchodu. Žádná velká zábava. I ty dovolené bývaly náročné, a to jsme si chtěli odpočinout. Takže ne, jsem spokojená s tím co je. Přála bych si ale zdraví a sílu, abych byla až do posledního dne soběstačná.

Čas neoklameme. Chtěla a nechtěla, asi etapu, když jsem měla děti malé, to bylo krásné období. Nebylo to snadné, ale patřilo k nejhezčím. Nezávidím a nezáviděla jsem nikomu nic. Dnes žiji tak, jak mi to moje poměry dovolují , jsem šťastná, že ještě se mohu věnovat svým koníčkům úměrně své vitalitě a také trochu pomoci, když je zapotřebí.