Opravdu byste chtěli být znovu mladí?

Zuzko, snad ani už bych v dnešní době nechtěla být mladá, snad jen proto že jsem byla zdravá a veselá. Dnes díky nemocem je to horší, často na své dětství, mládí a dospělost vzpomínám a to jak v dobrém, tak i ty horší období. Vše je dočasu, jak říkala babička B.Němcové a nebo v písni K. Gotta - nic na světě není bez konce. Tak asi tak, jen ten konce ať je ještě tak za dvacet let.. to bych si moc přála, ale to ví jen Bůh...

"Odříkaného chleba největší krajíc", to platilo, platí a platit bude a je dobré vědět, že "každý jsme strůjcem svého štěstí", ať se to někomu líbí, nebo ne. Každý nechť má svůj úhel pohledu :-)

Název článku je natolik sugestivní, že po jeho přečtení mě jako první napadlo ANO. Proč ne? Proč lidé toužili nalézt elixír života, toužili a touží po nesmrtelnosti, reinkarnaci nebo věčné blaženosti? Čas zastavit nelze a na otázku odpovím trošku z jiného úhlu pohledu. Vím, že nechci být přestárlá a bezmocná.

Každé období života má svá specifika, ale i dobré a horší chvíle. Já osobně bych preferovala své mládí a období plodnosti, protože jsem se přistihla, že začínám loudit na vnucích svá další pravnoučata. Měla jsem zatím to štěstí, že jsem mohla vidět vyrůstat všechny své vnuky, a teď i pravnučku. Na druhou stranu jsem hodně zdravotně omezena, věk takový mě až tak netrápí, pokud o něm nepřemýšlím. Takže po mládí zas tak netoužím, ale zdravíčko by se hodilo, abych mohla s mými blízkými ještě prožít nějakou tu plnohodnotnou chvíli.

Mně by stačilo být tělesně mladá,tak na 40.Zbytek ať zůstane,jak je. Všechny etapy života měly něco dobrého a něco,nač je lepší zapomenout.Nyní mám největší svobodu za život,dělám jen to,co se mi chce dělat.Už nemusím myslet na všelijaké starosti,stres zmizel,zbylo jen těšení se ze života.

Asi bych dlouho váhala. Ano některé kapitoly mého života byly super. Na některé jsem radši zapomněla, nestály ani za zlámanou grešli. :-( Ale,... Kdybych mohla, tak bych vrátila čas do doby před cca 25 roky. :-) Bylo to super období. Ale být zase ve věku, kdy bych se měla rozhodnout co dělat, to ne. To radši zůstanu v současné době.

Ne. nechtěla. Protože jsem se pořád za něčím hnala a zbytečně. Až dodělám základku. Až dodělám střední. Až skončím nástavbu. Až odrostou děti. Až se muž změní a nenechá naši rodinu komandovat od tchánů. Až zryju těch x šílených arů na zahradě, kterou jsem převzala jako drsnou planinu. Pořád nějaké až. Dřina, honička, starosti. V práci, kterou dělám celý život, je to čím dál horší. Víc povinností, víc papírování, větší problémy co se týče mezilidských vztahů. Já jsem teď, pár let před důchodem, snad nejspokojenější. Nikam se neženu, každý den si užiju, nikdo mi nechybí...a ani nepřebývá.

No abych řekla svoji pravdu, tak dokud jsem žila život, aby se mnou byli spokojeni druzí, řeknu to expresívně, "stálo to za prd".

Zatím jsem reagovala na titulek a teď jdu číst článek, za který Ti Zuzko předem děkuji a vím proč :-)

Proč znovu mladá?, vždyť se stará necítím a nakonec, život je přece koloběh. Život v naší domácnosti se odehrává na třech patrech, o třiceti devíti schodech. Absolvuji je někdy vícekrát, někdy méněkrát, často i po dvou. Naučila jsem se žít přítomností, tady a teď. Ani v mládí jsem neměla tolik energie a chuti do života, kolik mám dnes. Vím, o čem můj život je ♥