Ilustrační foto: ingimage.com

Bezvěká společnost. Výraz pro ideální život nebo nesmysl?

10. 1. 2020

Lidé nebudou muset nikde uvádět, kolik je jim let. Jakékoli řeči týkající se stáří budou považovány za nevhodné. Slovo věk vymizí z naší řeči. Pro někoho jde o obraz ideální společnosti, pro někoho o nerealizovatelnou nesmyslnou vizi.

stárnutí

Autor: Vratislava Hofmanová, redakce

Hodnocení:

(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Irena Mertová 10.1.2020 12:27

Já pořád ještě doufám, že kyvadlo se zhoupne a vnímání světa se aspoň trochu vrátí do normálu... zatím se zpochybňuje úplně všecko, nedivím se, že se pak mnozí cítí ztracení :-)

Dana Puchalská 10.1.2020 11:09

Bezvěká společnost tak to opravdu nevím. A není to malounko "fantasy" vize? :-)

Věra Ježková 10.1.2020 10:48

To koukám. Děkuji za zajímavý článek. Podepisuju Ivanku. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Stárnout neznamená hloupnout

Slavný klavírista Arthur Rubinstein v devadesáti letech v pohodě vystupoval v americké Carnegie Hall. Když se jej novináři ptali, jak je možné, že je vtak vysokém věku ve vyšší formě než mnozí o čtyřicet let mladší klavíristé, odpověděl:

Vratislava Hofmanová, redakce

Cesta životem

Tak jsem se vydal na cestu! Nehledám ale nějaký, až vznešený cíl. Cíl je vlastně konec takové cesty…

Jan Zelenka

Šedesátníci a starší byli dříve opomíjení, nyní se jim všelijak nadbíhá

Politici, tvůrci reklamních kampaní, obchodníci, novináři, ti všichni se nyní zajímají o lidi v seniorském věku. Je to výrazná a pozoruhodná změna oproti situaci, která tady byly před deseti a více lety. Tehdy byli v centru pozornosti výhradně mladí lidé.

Vratislava Hofmanová, redakce

Můj seniorský den aneb stáří

Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a babičkou na Vinohradech u Riegrových sadů v Praze 2. Byla to poslední ulice na Vinohradech, za námi už byl Žižkov. Nakupovat jsme chodili všichni na Žižkov, obchody byly v blízkosti našeho bydliště.

Ingrid Hřebíčková

Nabídnout a přijmout pomoc. Zkouška, kterou zvládne málokdo

Nechci, aby mě lidi viděli bezmocného na vozíku. Nedovedu si představit, že mě uvidí cizí osoby nahou. Nesnesu, aby mi někdo pomáhal s umýváním. To často říkají lidé, kterým ubývá sil. Nesmysly, reagují mladí, kteří si takové pocity zatím nedovedou představit.

Vratislava Hofmanová, redakce