Vzpomínka na letní setkání

Velice smutné a o to smutnější, zažívat to ve vlastní rodině. Každé loučení s bratrem, když se vrací do země, která mu dala svobodu a kde zapustil kořeny, je bolestné, ale vždy s nadějí, že to není naposledy ♥♥♥

Je smutné, že lidé, kteří z politických důvodů emigrovali, se nesměli celá léta vracet, vidět své rodiče a přátele. To byl největší trest od mocných. Myslím si, že neexistoval NIKDO, kdo by se natolik sžil s cizinou, že by se mu nestýskalo po domově. I když tvrdil navenek něco jiného. Příběh mě velmi dojal. Děkuji, Hanko.

Hezky napsaný, i když smutný příběh, jakých je mezi lidmi více, jak napsala Annička pode mnou. Jinak si myslím, že nic není náhoda, vše máme napsáno ve hvězdách a ty nás vedou po cestách, ať u nás, či v daleké cizině. Děkuji Hanko za napsané.

Krásné, procítěné.

Moc hezký a stejně moc smutný článek. A kolik takových podobných příběhů mezi lidmi ještě je? Spousta našich lidí emigrovala a každý z nich má jistě podobný příběh. Příběh nesmyšlený, příběh hluboce lidský- zkrátka nesmyšlený příběh, který píše sám život! Hani moc za článek děkuji, je krásný!