Pro malé i velké holky I
Foto: autorka

Pro malé i velké holky I

1. 1. 2020

Zvu vás do roztockého zámku na výstavu nazvanou Kuchyňky a pokojíčky aneb jak bydlely panenky. Najdete na ní reprezentativní výběr tohoto náročného typu hračky, doplněný o nádobíčko a vše potřebné pro hru s panenkami v období od konce 19. století po 80. léta 20. století. Představeny jsou jak samostatné domečky pro panenky, tak vlastní interiéry pokojíčků a kuchyněk, včetně jejich vybavení, porcelánové servisy, nápojové soubory i další doplňky.

Reportáž jsem rozdělila do dvou částí; chtěla jsem vám toho napsat a ukázat co nejvíc. V první části vám představím na fotografiích pokojíčky, ve druhé kuchyňky a ostatní exponáty. Vzhledem k informacím, které mám k dispozici, nemůže být text v souladu s fotografiemi.

O hračkách obecně

Hračky a hry provází lidi pravděpodobně od pradávna, protože potřeba hrát si a seznamovat se s okolním světem je dětem vlastní. Hračky proto byly součástí života dětí ve všech dobách a současně odrážely svět dospělých. K nejstarším hračkám patřily zvukové hračky jako chrastítka, píšťalky či bubínky, jednoduché kinetické hračky v podobě koleček, kostek, válečků a kuliček a hračky napodobující každodenní život v podobě figurek zvířat a lidí; pro ně se vyráběly i příbytky. Hračky nepředstavovaly pouze nástroj pro ukrácení dlouhého času a zábavu, ale plnily i didaktickou roli. Především děvčátka se připravovala s jejich pomocí na rodinný a společenský život a vedení domácnosti.

K nejstarším hračkám na našem území patří středověké a raně novověké hliněné figurky lidí a zvířat, miniaturní nádoby, kuličky a kostky. Na různých vyobrazeních jsou zachyceny hry s míčem, káčou, pouštění draků, jízda na koníkovi na tyči apod. Nejjednodušší hračky si děti vyráběly samy; se složitějšími jim pomáhali rodiče a další příbuzní. Podle sociální situace rodiny dospělí kupovali dětem hračky profesionálně vyráběné.

Hračky vyráběli jako doplněk svého sortimentu různí řemeslníci – hrnčíři, cínaři, truhláři, řezbáři, tiskaři aj. Jako zvláštní obor se začala rozvíjet výroba hraček v Evropě, především v Německu a Holandsku, od konce 17. století. V 18. století se rozšířila do Francie, Švýcarska a dalších zemí střední a jižní Evropy. S rostoucí poptávkou se zpestřovala nabídka. Výroba hraček, orientovaná nejdříve především na bohaté zákazníky, se zaměřovala postupně na širší vrstvy obyvatelstva. Ke skutečnému pronikání do všech vrstev obyvatelstva přispěl až rozvoj manufakturní výroby v 19. století.

Jedním z nejvýznamnějších výrobců hraček v Evropě bylo Německo, s centrem v Norimberku. Při tamější výrobě se uplatňovala řada řemesel, především truhlářství, kovotepectví, hrnčířství, sklářství, stříbrnictví či voskařství. V 19. století vznikla další známá střediska v Durynsku. Jejich výrobky směřovaly do řady evropských zemí.

Výjimečné postavení ve výrobě hraček zaujímalo Krušnohoří, a to na německé i české straně hranice. Počátky zdejšího hračkářství spadají do 2. poloviny 18. století. Po útlumu dolování rud dával tento dřevozpracující průmysl spolu s krajkářstvím, punčochářstvím a plátenictvím obživu místním obyvatelům. Během 2. světové války a po jejím skončení byla výroba hraček na české straně Krušnohoří přerušena, neboť většina výrobců byla německé národnosti a po odsunu německého obyvatelstva neměl kdo na výrobu navázat. Kromě Krušnohoří existovalo na našem území několik dalších hračkářských středisek; některá vyráběla stále hračky označované jako lidové (např. Hlinecko na Vysočině, Beskydsko, Králicko na rozhraní Orlických hor a Jeseníků, Pošumaví aj.). Tato střediska vyráběla mj. i nábytek pro panenky a nádobíčko.

Výstava mě okouzlila. Tolik krásy a půvabu pohromadě! A to ještě provázela jednu skupinu autorka výstavy; tak jsem se občas nenápadně zaposlouchala do jejího vyprávění.

Výstava trvá do 2. února. Otevřena je od středy do neděle, od 10 do 18 hodin. Snížené vstupné činí 30 Kč, děti do 6 let mají vstup zdarma. Do Roztok dojedete vlakem z nádraží Holešovice asi za deset minut. Od nádraží k zámku je to kousek.

Zdroje: informační panely výstavy; https://www.muzeum-roztoky.cz

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Silvie1 Koutcká
Když jsem byla malá, tak jsem si pořád hrála někde na hřišti a vracela se domu co nejdýl to šlo, bohužel teď s dětmi bydlíme v bytě a poblíž žádné hřiště, proto mě zaujaly prolézačky do bytu i ven, které si můžete sami sestavit: https://www.antonieemma.cz/stavebnice-faber/ a vyrobit dětem to, co budou chtít. Takže do pokojíčku je to ideální věc na hraní.
Hana Rypáčková
Moc hezké. Měla jsem taky pokojíček, vlastně domeček vyrobený šikovným tatínkem...Jen vybavení podobné jak doma...Ale otvírací okénka se záclonkami. Ach, dětství...
Květuše Pinkasová
Neuvěřitelně krásná výstava našeho dětství, Věrko!
Alena Tollarová
Pokoj z fotky 4372 jsme se sestrou měly. Kdepak je jemu a dalšímu krásnému nábytečku konec ...
Marcela Pivcová
O této zajímavé výstavě mluvili nedávno v jedné z TV pozvánek, tak se tam od té doby chystám. Budu zase, jak obvykle u různých retro výstav dělám, hledat, co obdobného nebo dokonce stejného, jsme jako děti měly doma my se Zuzkou.
Jana Kollinová
Zajímavý článek textem i fotografiemi. S panenkami jsem si příliš nehrála, ale vybavil se mi zážitek z dětství, kdy jsme si s kamarádkou hrály ve výklenku jedné z chodeb brněnského činžáku, kde jsme bydlely. Vybavuje se mi krabice od bot, která měla vystřižené dveře a okna, v oknech na niti navlečený kus hadříku jako záclonky. Co bylo uvnitř si nemohu vzpomenout, jen se mi matně vybavují krabičky od sirek a sirky. Možná postýlky, možná židličky. Ach jó. Věrko, moc děkuji za zprostředkování vzpomínky na dětství. :-)))
Soňa Prachfeldová
Moc hezké a vypovídající. Okamžitě jsem se též přenesla do svého ranného dětství , také jsem měla kuchyňku s nábytkem, moji první mrkacku mam schovanou. Hraček jako děti jsme si považovaly, nebylo jich tolik jako dnes, ale nejkrásnější pro naše. V Mostě v muzeu je stálá expozice zivota v Podkrušnohoří a je to také moc pěkné.
Věra Ježková
Mám radost, že jsem vás potěšila. Jendo, děkuju. :-)
Eva Mužíková
Moje vnučka Rozálka by tam byla jako u vidění. Stàle si něco vyrábí z krabic, roliček od WC papíru, krabiček od čaje.., Slepuje postýlky pro pečopáky, pro zvířátka, vyhraje si celé hodiny.
Jan Zelenka
Věrko, tohle umíš perfektně podat. Text i fotky jsou zcela vypovídající a íčkové dámy to, jak se zdá, vrací do dětství. Já se ovšem musím přiznat, že jsem si s panenkami a pokojíčky nehrál. Takže mohu hodnotit jen tu úžasnou rozmanitost vystavených exponátů. Je to moc pěkné.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.