Foto: autorka

Pro malé i velké holky I

1. 1. 2020

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Novotná 1.1.2020 18:50

Moc hezká výstava. Děkuji za fota a článek.

Naděžda Špásová 1.1.2020 17:52

Tak tohle jsem nikdy neměla. Moc hezké. :-)

Zuzana Pivcová 1.1.2020 17:52

Viděla jsem v posledních letech několik "panenkových" a "kočárkových" výstav, ale takovéto pokojíčky ne. Doufám, že to udržím v paměti a do Roztok se podíváme. Díky, Věrko, velká holko. :-D

Lenka Kočandrlová 1.1.2020 17:23

S panenkami jsem si nikdy nehrála,ale ty pokojíčky jsou moc hezké! Možná,kdybych něco takového v dětství měla,že bych si hodně vyhrála...Před asi 30 byla stálá výstava hraček na Hradě v praze,v bývalém domě dětí.Byli jsme tam s dětmi a nemohla jsem se odtrhnout. Škoda,že u nás nic takového není.

Elena Valeriánová 1.1.2020 15:09

To je jak holčičí ráj. Díky, že jsi nás tam vzala.

Marie Seitlová 1.1.2020 14:41

Věrko díky za přiblížení krásné výstavy.

Miluše Hasenohrlová 1.1.2020 14:29

Věrko, to jsem se krásně pokochala pokojíčky a poučila.Velmi zajímavé,děkuji.

Anna Potůčková 1.1.2020 13:30

Zajímavá a řekla bych také že i originální výstava. Zatím jsem se s podobnou výstavou nesetkala. Fotky moc hezké !

Jitka Hašková 1.1.2020 12:55

Věro, díky. připomnělo mi to, že jsem měla v dětství kuchyňku a pokojíček pro panenky. K zámku se dá jet také od metra Dejvická městským autobusem. Těším se na pokračování.

Vladislava Dejmková 1.1.2020 12:53

Zajímavá výstava. I v tom, jak se vybavení pokojíčků mění podle různých období i podle sociální příslušnosti. V dětství jsem si s podobným pokojíčkem hrávala, byla to jedna z hraček, která se k mé babičce dostala z Jilemnického zámku (patrně po jeho znárodnění). Byla to má oblíbená hračka.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá