Foto: autorka

Vánoční zpověď

27. 12. 2019

Můj příběh

Autor: Elena Valeriánová

Hodnocení:

(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Lenka Hudečková 28.12.2019 17:06

Smutný příběh osamělého člověka ♥

Dana Kolářová 28.12.2019 14:12

Výstižný pohled na život, poučné.

Marie Seitlová 28.12.2019 10:45

Moc smutné to je, ale je to ze života. A děti jsou dar a on je odmítal, nyní by měl kam jít a s kým být.

Lenka Kočandrlová 27.12.2019 18:31

Nojono,vyloudit slzy...Myslím,že dnes už se to tak neprožívá,vždyť je to den skoro jako jiný...Já osobně,kdybych byla sama na Vánoce,tak se hroutit nebudu,nikam shánět společnost nepůjdu,žádné drámo,musí se vše brát s nadhledem,a pak se nepotřebuje slzet.

Naděžda Špásová 27.12.2019 15:59

Elen, proč tak smutně?

Zdenka Soukupová 27.12.2019 13:43

Ano, smutné, ale bohužel, příběh ze života.

Eva Mužíková 27.12.2019 13:31

Smutné....

Alena Tollarová 27.12.2019 13:18

I takové příběhy píše život. Napíšu vám teď, co jsem viděla při povánoční procházce sídlištěm. U popelnic mě zaujal nápis na velké krabici. Stálo tam: Dávám ti poslední šanci, zapřemýšlej nad svým chováním, jinak příští rok pod tímto stromem nenajdeš už vůbec nic. Tvůj Ježíšek. Jaký příběh se asi skrývá za tímto vánočním dárkem?

Jana Kollinová 27.12.2019 12:41

Pán měl krásný život a to, že je i ve stáří a osamělosti obdarován a prostřednictvím salátu a kapra od přítelkyně pozván k imaginární společné vánoční večeři je dar.

Jana Šenbergerová 27.12.2019 12:00

Každý svého štěstí strůjcem ... Pěkně ses nám Elenko rozepsala. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá