Foto: autorka

Vánoční zpověď

27. 12. 2019

Můj příběh

Autor: Elena Valeriánová

Hodnocení:

(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Nováková 27.12.2019 11:57

Elenko, bohužel i tyto smutné příběhy píše život. Zvláště před vánocemi je smrt nejbližších daleko traumatizující než v jiný čas. Je tomu již dávno, umřela mé kamarádky na Silvestra maminka a letos 22. prosince umřela jedna moje známá. Během dne byla pryč. To je osud a proti osudu se sice dá bojovat, ale není možné nikdy zvítězit. Tak to prostě je ...... moc hezký článek a děkuji

Zuzana Pivcová 27.12.2019 11:49

Děkuji, Eli.

Anna Potůčková 27.12.2019 11:37

Moc hezká i když velmi smutná povídka. Kolik těchto lidí je nejen u nás ale všude ve světě? Hned se mně vybavil můj bývalý soused, který je také sám a vůbec netuším, jak nyní žije.

Libuše Křapová 27.12.2019 11:32

Eleno, je to tak. Někteří lidé ocení to, co mají, až když je pozdě. Hezká a pravdivá povídka.

Dana Puchalská 27.12.2019 11:30

Elen. Krásně napsaná ale strašně smutná povídka. Ale i ti je někdy život a proto Ti za ní děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá