Je jiný, divný. Strach z odlišnosti komplikuje život

Doufám, že ti, co se něčím odlišují a neškodí , budou přijímáni .

Jen vrabci se shlukují - orel létá sám.

Vždycky jsem byla individualistka,měla jsem to napsáno v posudcích. Odmítala jsem splynout s davem.Dnes mladí,ale i mnoho starších,si myslí,že roztrhané džíny,tetování a jiné stádní projevy jim usnadní život. Asi jak kdy.Já bych např. do své firmy ztetovance nevzala : svědčí to o určité formě myšlení a tou je přílišné přejímání cizích vlivů. Líbí se mi,když je někdo sám za sebe,tj. když se nosí holé lebky,on má vlasy dlouhé,když mají všechny krátké sukně,já si vezmu dlouhou, trendem je cpát se syrovou stravou - tak já jím knedlo,zelo,vepřo.

Ano, tolerance je někdy víc než nutná. Mně osobně se tetování opravdu nelíbí, ale nebudu kvůli němu nikoho zatracovat. Každý chce být přece originál.

Odlišnosti komplikují život "těm druhým." Nechápu, jak může pozitivně ovlivnit mínění okolí taková maličkost jakou je vzdělání objektu jejich pozorování. No, to snad patří do minulého století! Tolerancí ke kérkám jsem se věnovala ve článku Obrázkoví lidé a jsem přesvědčená, že intolerance ke zdobení kůže se vyskytuje již zcela výjimečně. Opět jsem po přečtení článku hluboko v minulosti. O ustrašených babičkách bylo natočeno tolik pohádek, že dnes, druhý den po konzumaci nadílky vánočních pohádek se budu divit, když na ulici potkám normální babičku. Doufám, že v souladu (nebo rozporu?) s teorií relativity potkám sama sebe nebo několik seniorů ze svého okolí. :-)

Strach z odlišnosti a různorodosti se týká nás všech, nejenom té starší generace. Je to dáno evolucí a zkušenostmi. Zvířata také ze svého středu vylučují ta, která jsou jiná...pokud se někdo dnes počmárá od hlavy až k patě, je to samozřejmě jeho věc, ale podle mne to něco značí, ten člověk nám ostatním říká cosi o své osobě.

Souhlasím s předešlými příspěvky Ivany K. i Mirka H., učím se denně toleranci, je to nutné. V Praze bych bez tolerance k jinakosti zřejmě zůstala bez kontaktu a zahořkla. Neznamená to ale, že se mi vše líbí, pan Franc je na mne taky moc. Hlavní je, aby si lidé neubližovali, a to znamená ani vytvářením chybných doměnek a pomlouváním.

Hodně lidí se chce odlišovat od ostatních - a proto jsou téměř všichni počmáraní jako šašci, nechají si udělat umělé akné (pietcing)- ale to opravdové akné chtějí léčit atd. - v tom spatřují svoji jinakost. Myslím si, že pokud chce být někdo jiný, než ostatní měl by především používat rozum. Jen se děsím toho, že někde nějaký idiot vymyslí, že lidé nemají mít nohy a ti, kteří chtějí být za každou cenu in si svoje nechají uřezat. Bez rozumu. Lidé, kteří sami sebe takto poškozují, u mě budí nedůvěru. Souhlasím s paní Kosťunovou, i paní Špásovou.

Mám podobné poznatky. Senioři jsou konzervativní..., to by ještě tak nevadilo, ale někteří se snaží za každou cenu prosadit svůj zúžený pohled na svět, jako jediný správný. Tyto konfrontace, pak takového člověka, ještě víc vzdalují aktuálnímu prostředí. Znám i pár svých vrstevníků, kteří mají poměrně otevřený a vstřícný přístup ke světu kolem nich. Nicméně škarohlídové jsou víc vidět :-)

Jsem také seniorka, prudérní jsem přiměřeně, ale musím se přiznat, že potetovaní lidé mi taky vadí. Potkala jsem v létě pana France, vypadal děsivě. Představa, že by byl prezident, byla nepředstavitelná. Souhlasím s Ivanou K.