To se chci naučit! Věta důležitá pro každého seniora

Myslím, že je fajn se pořád někam posouvat a ne tím životem jen tak projít, mnohdy na úkor druhých. I když mně je hezky přes ...sát...., mám pocit, že si to teprve v posledních deseti, dvaceti letech jaksepatří užívám, že jsem schopná se naučit něco nového. Není to tím, že bych se hnala za zdokonalováním sebe sama, abych druhým vytřela zrak. Jde o to, že jsem potkala něco, co mě zaujalo, zkusila to a šlo mi to. Člověk má jít cestou, která mu vyhovuje. Úplně nejhorší ale je, když vám pak v práci zkazí radost z úspěchu, jehož taky mohli dosáhnout, ale neusilovali o to, stačilo jim, co uměli, nějakou cíleně vypuštěnou jedovatou slinou. V tu chvíli si pomyslím, že jsme zase o něco bohatší, než oni. Já se to naučila, protože jsem se to naučit chtěla. Zrovna tak děti umějí ťafnout do živého, když protočí oči nad některým z mých pár koníčků. Nad tím už taky umím mávnout rukou. Řeknu, mě to baví, až mě to bavit přestane, nebudu to dělat. Nestarám se, co baví je. Jsou dávno dospělé. Chodí do práce...jsou unaveni...nemají tolik energie....No to všechno já taky. Ono je to prostě v tom, něco chtít a umět za tím jít. O tom ten život asi je. Posouvat se dopředu. Vědět aspoň přibližně, kam jdu, co chci. I cesta je prý cíl. Někdy není ta správná chvíle a věc nejde tak, jak by si člověk představoval. No tak se počká, nebo se na to musí jinak. Mně hrozně vadí, když druhý nedělá nic a vrtá do někoho, kdo si svoje věci dělá jinak. Já taky nikomu do ničeho nemluvím. Očekávala bych stejný přístup. Ono to ale ne vždy funguje....

Zdravím , po delší době jsem navštívil stránky a zaujaly mne ,,aktivity,, seniorů . Chtěl bych vložiti několik fotografií z ,,aktivit,, seniora...-kurs ,,krav maga , v Životě 90 , z mezinárodní výstavy psích plemen, módních přehlídek ,,Senior Fresh,, čistíme Česko , asijská kuchyně-kurs,, ,VW klubu-srazy a ev.sportovní -,,Seniorské míle či z Dejvického sportovního dne seniorů....tot´pro ev.inspiraci ,že je pořád dobré se i ve vyšším ,,věku,, nějak zabaviti . Hezké a aktivní dny přeje senior z Brd. ..ps. foto. v brzké době ,tedy jestli se to podaří ??

Když jsem před několika lety přihlásila nás dva - mě a manžela na U3V ve Zlíně, řekly mi dcery, že mu pořád organizuju život. Nedávno se mi obě upřímně omluvily, když vidí, že jejich otec kreslení a malování má opravdu rád, že ožil a rád si s nimi popovídá o různých technikách tvorby. Dcery mají výtvarný talent po něm, já nakreslím akorát kočku, proto raději fotím, a znalosti si studie prohlubuju. Příští rok se chystám studovat angličtinu. Při studiu jsme našla nové kamarády, ráda se vracím do míst, kde jsem prožila první studentské lásky. Na vysedávání doma u TV máme ještě čas.

Nelíbí se mi, že se z nás dělají exoti. Co je divného na tom, že umíme zacházet s technikou? Já jsem chodila do fotokroužku v devítce. Fotit jsem začala v 60 a nikdo se nedivil. Času také nemám nazbyt, chodím do práce. To, že nejsme babky s šátkem na hlavě a dědkové s fajfkou na vejminku je dnes naprosto normální, to je totiž životní nutnost a ne naše chtění. Mladí totiž nejsou zase až tak moc dychtiví nás ty novoty učit. Já toho zase tolik umět nemusím a hlavně nemusím být všude.

Vzhledem k tomu, že se "učíme" stále, pro mě byla mnohem důležitější věta: "Tohle už dělat nechci." Nevadí mi, že to vypadá záporně, přineslo mi to mnoho kladného. Stejně se naučíme jen to, co se naučit potřebujeme. A souhlasím s tím, co uvádí Oldřich. To ovšem vůbec neznamená, že to tak musí mít všichni. Těším se na každý den a přestože nerada plánuji, spřádám plány na "potom".

Při rychle se rozvíjejících technologiích se se učinit nejen chceme, ale také musíme. Vrtá mi hlavou, proč Irena začala fotit až po smrti manžela a proč jeho koníčka ignorovala. Kdyby se o něj zajímala, mohl ji krásně fotit a pracovat s počítačem naučit manžel a ještě by přitom zažili krásné společné chvíle.

Je tolik věcí, co by se člověk v pozdějším věku chtěl naučit, že dvanáct hodin denně nestačí.